Divoká životní jízda Lenky Holas Kořínkové od role naivního děvčátka z porcelánky

Divoká životní jízda Lenky Holas Kořínkové od role naivního děvčátka z porcelánky
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Lenku Kořínkovou si určitě vybavíte jako mladičkou naivní slečnu z českých komedií Holky z porcelánu (1974) nebo Léto s kovbojem (1976). Vidět jste ji mohli i v menší roli v sérii filmu s Pavlem Křížem a Davidem Matáskem „o básnících“, naposled ve snímku Jak básníci neztrácejí naději (2004).

Mezi těmito filmy je velký časový odstup, ale Lenka byla v předrevolučním období velice obsazovanou herečkou. Pojďme si připomenout její kariéru a také fotky, kterými nás před pár lety zásobovaly bulvární noviny.

Lenka letos oslavila 65. narozeniny. Z naivního děvčátka „z porcelánu“ už dávno vyrostla a je jednou z mála hereček, o které se nedá napsat, že by stárla s grácií. Lenku její dobrodružný život plný alkoholu hodně poznamenal.

Svou úspěšně rozjetou hereckou kariéru vlastně ukončila sama v roce 1981, kdy společně s manželem emigrovala do Austrálie. Údajně to bylo kvůli totalitnímu režimu. Je těžké uvěřit tomu, že by právě tato herečka, která za komunismu absolvovala konzervatoř a už od začátku své herecké a pěvecké kariéry dostávala celou řadu pracovních příležitostí, byla nějak minulým režimem šikanovaná. Svou hereckou kariéru postavila na svých výrazných vnadách a jak sama několikrát uvedla, neměla žádný stud, takže občas ukázala před kamerou i něco víc než naivní úsměv.

Od roku 1972 až do své emigrace si zahrála v celé řadě celovečerních a televizních filmů, v malých i větších rolích. Kromě již zmíněných titulů ji můžete vidět například ve filmech: Tři chlapi na cestách (1973), Tak láska začíná (1975), Žena pro tři muže (1979), Buldoci a třešně (1981), Jak svět přichází o básníky (1982). Zahrála si i v populárních seriálech Plechová kavalerie (1979) nebo Arabela (1980). Po škole se úspěšně živila i zpěvem ve skupině Petra Hanniga a později se svou kapelou Ges. Přesto nebyla se svým životem spokojená a odešla ze země.

V Austrálii se zkoušela živit jako herečka a zpěvačka, ale nepodařilo se jí nijak výrazně prosadit, a tak se živila různě, třeba jako pokladní v supermarketu. Po sametové revoluci se velice rychle do své rodné země vrátila.

V herecké branži už ale její talent nikoho nenadchl. Dostala příležitost pouze od Dušana Kleina ve filmech Konec básníků v Čechách (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2004). Přesto se ji podařilo prosadit v oblasti zdravého stravování a byla to právě ona, kdo zpopularizoval stravovací model dělené stravy. Napsala a vydala 11 publikací s touto tématikou. Prodalo se více než 750 tisíc výtisků. Kromě toho využila znalosti angličtiny a začala ji jako lektorka svou vlastní metodou vyučovat.

Po návratu z Austrálie se však o herečce psalo spíše v souvislosti s její nadměrnou konzumací alkoholu. Blesk.cz o ní napsal celou řadu článků doprovázených nelichotivými fotografiemi. Deník také citoval Kořínkovou a její reakci na závislost na alkoholu:

„Jestli jsem přestala, je moje věc. Nebudu neustále národu vysvětlovat, kde jsem se válela. Já si můžu chlastat, kde chci a co chci.“

Naposled se objevila v dubnu 2021 v oblíbeném pořadu Prostřeno, kde překvapila svým mírně zanedbaným vzhledem i trochu podivínským chováním. Díky alkoholu herečce krachlo i manželství s o dost mladším fotografem Davidem Holasem (39). Zkoušela oživit svou bývalou kapelu a oslovila kvůli hereckým příležitostem řadu režisérů, ale na novou příležitost zatím čeká.

Zdroje článku: