Jana Březinová: Smutnější herečku byste hledali marně

Její hluboké smutné oči doslova očarovaly Josefa Vinkláře, který se kvůli ní rozvedl s herečkou a spisovatelkou Ivankou Devátou. Marně však naléhal, aby se i ona rozvedla. Jana se sice citům slavného kolegy nebránila, na rozvod si však netroufla. Moc dobře věděla, jak hrozná je osamělost a nechtěla rozbíjet rodinu.

Celý život herečky byl poznamenaný válečným dětstvím. Bylo jí 15 měsíců, když její rodiče zatkli nacisté. Psal se rok 1941 a to nebyla doba, která by přála dětem vyrůstat v klidu a míru. Její rodiče někoho skrývali a nedopadlo to dobře.

Otec Jaroslav válečné řádění přežil, marně však vyhlíželi návrat maminky Margarety. Byla Židovka a šance na přežití měla velmi malé. Po vězení na Pankráci ji čekal koncentrák v Ravensbrücku a její stopa se ztratila v roce 1942 v Osvětimi.

Malá Jana ještě několik let marně čekala na návrat maminky, aby ji poznala a mohla se pochlubit, co všechno už se v životě naučila. Teprve v roce 1980 u jejich dveří zazvonila cizí paní a když Jana otevřela, dala ji do rukou výšivku a malou látkovou žirafu. To byly jediné drobnosti, které Margareta stihla pro dceru na památku udělat a které téměř čtyři desetiletí čekaly, než k ní doputovaly.

Jana sice vyrůstala v úplné rodině, ale macecha pro její umělecké sklony neměla pochopení, a tak se musela vyučit a začít pracovat. Nakonec se na DAMU dostala i bez maturity.

Její vnitřní smutek působil na muže jako magnet. Jana však brzy zjistila, že bohémský život plný vztahů bez budoucnosti není úplně to pravé, co od života chce. Rozhodla se proto najít si spolehlivého manžela, který stojí nohama pevně na zemi. Svůj život spojila se Zdeňkem Duškem, se kterým vychovala dceru. Především kvůli ní zůstala v manželství i v době, kdy prožila velký milostný románek s Vinklářem. Ten prohlašoval, že mu zlomila srdce.

I přes velký úspěch v Národním divadle, nikdy nedostala velkou životní roli ve filmu. Dokonce celá řada filmů, kde hrála, končila na dlouhé roky v trezoru. Ohledně politické angažovanosti byla velmi radikální a odolala nátlaku vstoupit do komunistické strany. Jeden čas byla jednou z mála hereček ND bez „rudé legitimace“. Její podpis nechyběl na petici Několik vět, kterou sepsali členové Charty 77.

Jana Březinová byla bytostně přesvědčená, že nad ní její matka stále drží ochrannou ruku. Několikrát unikla o vlásek smrti a nevěřila, že je to náhoda. Ještě na konci války na dům, kde žila, dopadla bomba, která nevybuchla. V dospělosti, když šla po chodníku, dopadl vedle ní těžký popelník, který někomu vypadl z okna. Když natáčela na Slovensku, těsně vedle ní spadla vzrostlá lípa.

Bohužel, proti rakovině už jí žádný strážný anděl nepomohl, i když v to nejspíš doufala, když se rozhodla s nemocí bojovat pomocí léčitelů a makrobiotické stravy. To však nestačilo a po několikaletém boji zemřela v roce 2000.