Jana Andresíková: Čarodějnice, kterou všichni milovali. Jen osud na ni byl zlý

Na obrazovce dokázala být démonická, vtipná i elegantní. V reálném životě ale bojovala s démony, které by nezvládl ani celý tým scénáristů.

Dívka z Kroměříže, která chtěla jen hrát

Narodila se 2. dubna 1941 v Kroměříži. Herectví si ji našlo brzy. Už na gymnáziu stála na prknech místního amatérského divadla. Hned bylo jasné, že ten hlas, výraz i energie nepatří do kanceláře, ale na jeviště. Vystudovala JAMU a po absolutoriu zamířila do Prahy. Tam začala v avantgardním divadle Maringotka. Poté v legendárním Divadle Za branou.

Talent měla, to bez debat. V 60. a 70. letech se objevovala ve filmech jako Světáci, Valerie a týden divů nebo Jak se točí Rozmarýny. Nebyly to hlavní role. Ale i v krátkém záběru si ji divák zapamatoval. Měla prostě „to něco“.

Čarodějnice z Arabely: role, která zůstala navždy

V roce 1980 přišel osudový okamžik. Václav Vorlíček ji obsadil do seriálu Arabela jako čarodějnici, která dělala život těžší nejen Rumburakovi, ale i všem ostatním. Byla dokonalá. Jenže osud, jak už to u ní bývalo, si připravil další zlom.

Při natáčení spadla z konstrukce, která simulovala let na koštěti. Vážně si poranila páteř. Byla to smůla o to větší, že jen rok předtím prodělala autonehodu se stejným následkem. Kvůli léčbě už nestihla dotočit všechny scény. Její hlas tak musela v postsynchronu nahradit jiná herečka. Ironie, protože právě hlas byl její nejsilnější zbraň.

A právě díky němu se stala hvězdou dabingu. Její nezaměnitelný hlas propůjčila například Whoopi Goldbergové ve filmu Sestra v akci. A za své celoživotní mistrovství získala Cenu Františka Filipovského.

Dvě manželství, dvě tragédie

Jejím prvním manželem byl režisér Jan Moravec. S ním měla dceru Michaelu. Po rozvodu se Moravec oženil se zpěvačkou Martou Kubišovou. A Jana zůstala sama. Druhý sňatek s Jiřím Jirákem byl bohužel noční můrou. Manžel ji psychicky týral. Kontroloval a izoloval od lidí. Roky snášela jeho výčitky a manipulace, dokud jednoho dne prostě neodešel do vedlejšího pokoje. Zastřelil se.

Jana o té scéně mluvila později se zvláštní směsí bolesti a síly. „Tohle v hlavě nesrovnáte,“ říkala. A přesto se po čase dokázala vrátit k práci, k divadlu i k dabingu.

Život na hraně

Osud ji zkoušel dál. Po úrazech a psychickém vypětí přišla deprese. Jednou se rozhodla všechno ukončit. Pustila plyn, nastrojila sebe i malou dceru a čekala. Naštěstí se včas objevila kamarádka a zachránila ji.

Jana to tehdy brala jako druhou šanci. Vrátila se k divadlu, učila na DAMU, vedla studenty, hrála, smála se. Vypadalo to, že se život konečně trochu narovnává.

Až do posledních sil

V posledních letech bojovala se zdravotními problémy. Po zlomenině krčku se zotavovala v rehabilitačním centru. Podělala několik infarktů a mrtvic. A nakonec, v říjnu 2020, její oslabené tělo podlehlo covidu. Bylo jí 79 let.

Krutým paradoxem je, že krátce před smrtí se cítila zrazená vlastní rodinou. Podle jejích slov ji připravili o dům i úspory. Na soud se už ale nedostala.

Prožila život plný bolesti. Ale nikdy se z ní nestala zlomená žena. I když padala, zvedla se. I když prohrávala, nepřestala bojovat. Jana Andresíková věřila na osud a říkala: „Žiju asi jen svůj osud. Ale žiju ho naplno.“