Dlouhá míle: Další výborný český seriál zapadl v archívu a za koncesionářské poplatky se natáčí novinky pochybné kvality
Seriálů, které by diváky potěšily sportovní tématikou, je žalostně málo. Humorně laděný Okresní přebor nebo Lajna diváky královsky baví, trochu sportovní tématiky ze světa dostihů nabízí Dobrá voda, ale seriál propagující samotnou ideu sportu budete hledat hodně dlouho. A právě jedním takovým seriálovým zázrakem je Dlouhá míle od Jiřího Adamce.
Možná i rok 1989, kdy seriál přišel do vysílání, ho předurčil k tomu, že nedostal a stále nedostává pozornost, kterou by si zasloužil.
Pro filmaře nebylo snadné uspokojit požadavky scenáristy Ivana Hubače (uváděný také jako Ivan Hejna) a natočit seriál tak, aby divák získal dojem, že je uprostřed střediska vrcholového sportu nebo na skutečných atletických závodech. I práce na scénáři byla dlouhá a hodně náročná. Zabrala celé čtyři roky. Každý díl měl 70 až 100 stran a na jeho věrohodnost dohlížel jeden z nejúspěšnějších atletů Bohdan Müller, který pracoval také jako trenér a pedagog a atletice zasvětil celý život. Z pozice odborného poradce seriálu nechal scénář několikrát přepracovat.
Na herce čekala na české poměry nevídaná příprava. Režisér povolal trenéry a poradce s cílem naučit je běhat a zasvětit je do problematiky atletiky a běhu. První klapka seriálu padla na jaře 1987, ale herci už od podzimu předchozího roku začali trénovat. Běhali ve Stromovce a ve Hvězdě a hodně času trávili v posilovně, v bazénu a na běžecké dráze v hale.
Pro Svatopluka Skopala byla jeho role životní výzvou a jen s úsměvem si lze představit oblíbeného Josefa Dvořáka z Vyprávěj, jak dře v posilovně nebo na dráze. Jak herec zavzpomínal, začínal běhat vzdálenost tří kilometrů a postupně se dopracoval na padesát kilometrů týdně. Kromě vytrvalosti se musel naučit i správný běžecký styl a mít vypracované tělo tak, jak ho mají skuteční atleti. Celá řada trenérů a poradců na tom výslovně trvala, protože nechtěli, aby herci působili trapně a směšně.
Svatopluka Skopala všichni chválili. Dřel na maximum, během přípravy shodil deset kilo a další kila šla dolů i během natáčení. Jeho kolega Jan Čenský si takový seriál přímo vysnil. Herectví šel studovat proto, že se tam toho moc neučilo, jak se svěřil v jednom zábavném pořadu, a chtěl hlavně běhat. Čenský tak měl velkou výhodu, protože za dorost běhal velmi dobře krátké tratě a znal prostředí, které měl seriál ukázat.
Jiří Adamec měl a má pověst velice nekompromisního, ale hlavně poctivého režiséra. To je na seriálu vidět. Nebylo pro něj snadné se přizpůsobovat požadavkům poradců, ale nakonec uznal, že jejich rady a připomínky jsou oprávněné. Také scenárista původně použil z neznalosti prostředí atletiky spisovné terminologické výrazy, které byly nakonec upraveny do běžeckého slangu.
Nejvíce napětí přinášely závody
Scény ze závodů byly pro diváky velice atraktivní a vytvářely dějové zvraty v celém seriálu. A tak si na nich tvůrčí tým dal patřičně záležet, přestože to nebylo vůbec snadné.
Závody v prvním díle se odehrávaly na skutečném Memoriál Evžena Rošického a Mistrovství ČSSR v Praze. Filmaři měli 15 minut, aby si mohli natočit pár záběrů ve skutečné atmosféře závodů. Maratón v centru Prahy nebyl natáčen při skutečných závodech, všechny scény byly zinscenované, špalíry kolem trati tvořil kompars.
O seriálu
Hlavním hrdinou seriálu je Ondřej Vesecký, československý reprezentant, který kolem třicátého roku věku zažívá útlum ve své výkonnosti, což s sebou nese nemalá úskalí i v osobním životě. Musí se utkat nejen se soupeři, ale i se závistí a nepřejícností některých lidí, kteří ho dříve plácali po ramenou a tvářili se jako přátelé. V drsné cestě zpět na vrchol nalezne nečekané přátelství, které mu v jeho pouti významným způsobem pomůže.
Veseckého měl původně hrát Jan Čenský, ale na režiséra působil příliš mladě, a proto dostal šanci Svatopluk Skopal. Ten přišel během práce na seriálu běhání na chuť a ještě 15 let si tento prospěšný zvyk udržoval.
Ve seriálu se také objevil Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Josef Větrovec, Marek Vašut, Jan Potměšil, Eliška Vitanovská, František Němec, Petr Haničinec a řada dalších.