Vyhlašujeme nejkrásnější českou princeznu. Prošla si peklem, ale z trůnu ji nedokázal sesadit nikdo

Narodila se v dubnu 1956 v Praze do rodiny, kde se hudba a umění braly jako přirozená součást dne, podobně jako snídaně nebo večerní čaj. Otec, profesor Karel Patras, patřil k oporám České filharmonie, maminka Věra zpívala ve sboru. Dětství tak plynulo mezi notami a zkouškami, což v ní zrodilo vášeň vedoucí ke klavíru, zpěvu v Kühnově dětském sboru i sportovní gymnastice. Talent se tu mísil s pílí a výsledkem byla přirozená cesta na pražskou konzervatoř, kde studium hry na klavír a kytaru působilo jako logické vyústění všeho, co do té doby nasála.

Od Semaforu k filmovému plátnu

Divadlo Semafor se v jejím životě objevilo ještě během studia a otevřelo dveře do světa, kde se humor potkává s poezií a lehkost s profesionalitou. Právě tam se pohybovala po boku Jiřího Suchého a účinkovala v představeních, která dnes patří ke klasice. Film na sebe nenechal dlouho čekat; už v sedmnácti letech se objevila ve snímku Třicet panen a Pythagoras.

Výraznou stopu zanechala v kriminálce Smrt stopařek, a především v seriálu Arabela, kde ztvárnila princeznu Xenii. Z vedlejší, navíc záporné role dokázala vytěžit maximum a proměnit ji v základ své popularity. Publikum si ji zapamatovalo jako krásnou, lehce provokativní a sebevědomou moderní princeznu.

Hvězda obrazovek a komediální talent

K úspěchům se přidaly seriály jako Návštěvníci i řada pohádek a komedií, v nichž se uplatnila nejen herecky, ale i svým temperamentem. V komedii Trhák dokázala z krátkého výstupu vytvořit jeden ze symbolů filmu, což vypovídá o její schopnosti pracovat s detailem.

Zároveň se nikdy nebála využít svůj půvab a lehkou nadsázku, což jí vyneslo pozornost diváků i tvůrců reklamních poutačů. Dagmar nebyla jen tichou pozorovatelkou, ale ženou s ambicí a šarmem, která dokázala zaujmout, aniž by se musela přetvařovat.

Karolínka a království, kde se ráčkovalo

Pohádka O princezně, která ráčkovala představuje kapitolu, bez níž by obraz Dagmar Patrasové nebyl úplný. V království, kde vládne hypochondrická královna a proradný rádce tahá za nitky, považuje princezna Karolínka ráčkování za znak urozenosti. Právě tento nápad dodává příběhu lehkost i humor, který nestárne.

Princezna je sice rozmazlená a panovačná, přesto si k ní divák najde cestu. Možná proto, že v jejím projevu cítíte nadsázku a sebeironii. Písničky jako „Královské reggae“ se zapsaly do paměti celé generace. Ráčkování se tu nestává vadou, ale hravým symbolem, který odhaluje, že skutečná urozenost nesídlí v hlase, nýbrž v charakteru.

Idol dětských srdcí a lidské zkoušky

Vedle herectví se výrazně prosadila jako zpěvačka pro děti. Album Pasu, pasu písničky odstartovalo lavinu úspěšných desek a koncertů, které z ní udělaly stálici dětského světa. Moderování pořadů jako Studio Kamarád či Kouzelná školka posílilo obraz laskavé průvodkyně, s níž vyrůstaly celé ročníky.

V osobním životě se spojila s klarinetistou Felixem Slováčkem a vychovala dvě děti, syna Felixe a dceru Aničku. Rodinné zázemí působilo dlouhá léta stabilně, přesto se nevyhnula těžkým zkouškám, které se propsaly do její tváře i veřejného obrazu. Životní pády a ztráty z ní však nesebraly schopnost znovu se nadechnout.

Právě tato lidskost a ochota přiznat slabost dělají z Dagmar Patrasové osobnost, k níž má publikum stále blízko. Zůstává princeznou, která dokázala, že humor a nadsázka mohou jít ruku v ruce s citlivostí a odvahou žít svůj příběh naplno.