Velice zvláštní film, který se divákům už od roku 1968 dokáže vrýt pod kůži

Astronauti nouzově přistanou v moři na opuštěné, nehostinné planetě. Vydávají se na cestu ke skalnatému pobřeží. Jeden z nich zasadí do písku americkou vlajku. Další z nich se tomu ironicky zasměje. George Taylor (Heston) zakloní hlavu a vydá dunivé sarkastické zachechtání, které se děsivě rozléhá kaňonem, v němž se muži ocitají, daleko od všeho, co znali.

Planeta opic je velice zvláštní film, který se divákům už od roku 1968 dokáže vrýt pod kůži. Jeho vizuální stránka je dnes sice trochu zastaralá, ale to filmu neubírá na naléhavosti. Když se Taylor směje hvězdám a pruhům na vlajce, vytváří srdce filmu. Je to člověk, který cítí, že má málo času na vlastní život a nechce ho mrhat na bezcenné symboly své takzvané civilizace. Misantrop v dobyvatelském rouchu se směje do tváře své misi, která se nyní tak očividně zvrtla. Plně očekává, že na této bohem zapomenuté planetě zahyne, a pokud by byl posledním žijícím zástupcem svého druhu, umíral by s tím, že to je to nejlepší, co mohlo lidstvo potkat.

Charlton Heston v jedné ze svých nejslavnějších rolí

Je to právě jeho atletická postava a ironický pohled na situaci, ve které se ocitli, co dává filmu náboj a nabízí divákům více než sci-fi.

George Taylor, tváří v tvář opičí tyranii, se naučí milovat sám sebe (a svou přitažlivou družku Novu), ale skončí tím, že zatracuje lidskou rasu do pekla. Podle herce byl román mimořádně nezfilmovatelný, a nakonec z něj byl dobrý film. Jen Heston naříkal, že je po celou dobu svlečený, špinavý, pronásledovaný a i zásahy gumovými kameny ho bolely.

Film představoval velkou investici

Studio Fox vložilo jen do vývoje opičích masek 50 tisíc dolarů a všichni měli obavu, že se lidé budou jejich snaze vysmívat. Místo toho už po natočení zkušebních záběrů bylo jasné, že se zrodí film, který se zapíše do historie sci-fi a gumové masky, navržené tak, aby se pohybovaly s rysy herců, podtrhnou myšlenku filmu.

Celý film byl na svou dobu nákladný a natáčení pro herce v maskách svízelné, zejména pro postavy, které měly před kamerou hodně prostoru. Film měl mimořádný úspěch nejen díky profesionální práci maskérů, kteří dokázali vytvořit dokonalou iluzi opičí civilizace, ale především kvůli kvalitnímu scénáři a chytré režii. V neposlední řadě hrálo roli i to, že se snímek svým temným poselstvím o konci lidské civilizace dokonale trefil do pocitu doby. Vrcholila studená válka, panovalo napjetí kvůli Vietnamu, na amerických univerzitách i v ulicích měst to vřelo a nejrůznější apokalyptické vize byly velmi módní.

Ve scénáři Roda Serlinga a Michaela Wilsona je i humor, ale převažující efekt je děsivý, od niterného vzrušení gorilích tlup na koních až po okamžik, kdy Taylor poprvé promluví:

Sundej ze mě ty smradlavé tlapky, ty zatracená špinavá opice!

Závěrečné Hestonovo zjištění, kde že se to vlastně nachází, je jedna z nejpůsobivějších scén v historii filmu.

Ve vysílání 17. 8. večer na ČT2.