Nejznámější český vodník je stálicí české zábavy. Bylo mu přes 80 a stále rozdává smích na jevišti

Nejznámější český vodník je stálicí české zábavy. Bylo mu přes 80 a stále rozdává smích na jevišti

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Nyní třiaosmdesátiletý herec Josef Dvořák nás pobavil v nepřeberném množství komediálních rolí, okouzlil nás jako vodník z pohádek nebo jako kuchař Kachna v kultovní Hospodě. Ani dnes si neužívá důchod jen tak nečinně, ale pořád ještě vystupuje v divadle.
Obsah článku
  1. Hlavní představitel pohádkových vodníků
  2. Vždy zvládal komediální i dramatičtější role
  3. Nebavilo ho hledat brýle, podstoupil operaci očí

Hlavní představitel pohádkových vodníků

Josef Dvořák, přední český pohádkový vodník, se narodil 25. dubna 1942. Přestože tedy letos oslavil už 83. narozeniny, nadále zůstává činným na divadelních prknech. V roce 1990 kolem sebe shromáždil skupinu lidí, s nimiž založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka. Dodnes s ní pořádá představení, z nichž můžeme připomenout třeba legendární komediální inscenaci S Pydlou v zádech nebo neméně slavnou komedii Čochtan vypravuje na motivy muzikálu Divotvorný hrnec.

Vodníci se stali životními rolemi tohoto výrazného komediálního herce během 80. let. Typicky českou pohádkovou postavu ztvárnil také v oblíbeném seriálu Arabela (1979), kde našel cestu do říše lidí pod vodou. A vůbec práce pro děti měla v jeho kariéře důležité místo. Působil v Malém televizním kabaretu či Televizním klubu mladých. Divákům, kteří vyrůstali na milovaných českých večerníčcích, je dobře známý i jeho hlas, a to nejen z Příběhů včelích medvídků. Vždyť namluvil Maxipsa Fíka a také králíky z klobouku, Boba a Bobka.

Vždy zvládal komediální i dramatičtější role

Josef Dvořák se přitom vyučil automechanikem a jeho cesta k srdcím diváků byla v začátcích poměrně zdlouhavá. V televizi a filmu se nejdříve začal uplatňovat v malých rolích, např. v seriálu Byli jednou dva písaři (1971). První větší a vpravdě nezapomenutelné úlohy dosáhl v nestárnoucí komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde ztvárnil automechanika Bédu Hudečka.

Jeho popularita postupně stoupala, ačkoli účinkoval v komediích, o jejichž kvalitách by se dalo pochybovat (Hop – a je tu lidoop, 1977; Buldoci a třešně, 1981). Následné televizní seriály mu nabídly zajímavější příležitosti a poněkud dramatičtější role, které nebyly založené pouze na humoru. To platí o Nemocnici na kraji města (1977), Návštěvnících (1983) nebo Cirkusu Humberto (1988).

Největší role se Josefu Dvořákovi dostalo prostřednictvím seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), založeného na principu kinoautomatu – cyklus komedií z kuchařského prostředí byl jedinečný tím, že diváci mohli rozhodovat o jeho dalším dějovém vývoji, což bylo tehdy vlastně přelomové.

Ani 90. léta však nebyla skoupá na projekty, v nichž mohl herec předvést svůj talent. Vzpomeňme mj. na tragikomickou roli nadporučíka Mazurka v Černých baronech (1992) nebo na seriál Hospoda z let 1996–1997, jenž se každý rok vrací na obrazovky vždycky o letních prázdninách a v němž nás Josef Dvořák opakovaně baví jako svérázný kuchař Kachna.

Nebavilo ho hledat brýle, podstoupil operaci očí

Jak je na tom ale Josef Dvořák v posledních letech, co se herectví týče? Je to už poměrně dlouho, co jsme ho naposledy mohli vidět v kvalitním filmu. Zahrál si třeba v komedii Osmy, která však byla natočena už v roce 2014. Pak následovala nevalně hodnocená romantická hudební komedie Ach, ta láska nebeská… z roku 2020 a od té doby prakticky nic, alespoň žádný další výraznější film. V roce 2015 zazářil v komediálním seriálu Doktoři z Počátků, jenž ale sám o sobě také nebyl nijak příznivě přijat náročnými diváky.

Ačkoli v současnosti Josef Dvořák nebývá už tolik na očích jako dříve, rozhodně nezahálí a podle svých slov nadále hraje v divadle. Po osmdesátce už ho trápil zrak, jak přiznal v rozhovoru pro expres.cz, ale rozhodl se to vyřešit. Pro herce je koneckonců obzvlášť důležité udržovat se v co nejlepší kondici.

Pořád jsem někde hledal brýle a už mě to nebavilo. Tak jsem šel na kliniku, kde mi oči spravili. Nejsem typ člověka, který by chtěl vědět, co se s ním při operaci děje. Může se to nepovést, u všeho je určité zanedbatelné procento toho, že to nemusí vyjít. Ale když se na tohle zeptáte nějakého známého, lékaře, tak vám řekne: Nesmíš takhle přemýšlet, to bys nepřešel ulici, protože je tu možnost, že tě porazí auto. Já jsem největší strašpytel, ale ta operace sama o sobě je bezbolestná. Potom jsem to viděl na obrazovce, takže jsem si to i prohlédl. Vymění vám čočky v očích, napřed jedno oko, asi po měsíci vám udělají druhé, zavážou to a ráno to sundáte a normálně vidíte.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: