Diskuze

Do hereckého prostředí se Ondřej dostal díky své matce, herečce Gabriele Vránové. Už jako malý se objevoval v televizi i v rozhlase a jeho natáčecí plán byl často plnější než u většiny dospělých.

Hlavní nevýhodou byla ztráta kontaktu s vrstevníky a problémy se začleněním ve škole, kde narážel na nepochopení a posměšky. Chyběly mu normální dětské zážitky, jako je hraní fotbalu nebo kamarádství z ulice.

Role Honzíka z něj sice udělala ikonu, ale znamenala intenzivní zápřah v náročných podmínkách, kde zažil úpal i mráz. Na druhou stranu mu umožnila setkat se a inspirovat se legendami českého herectví, jako byli Jiří Sovák, Vlastimil Brodský nebo Vladimír Menšík.

Ačkoliv k penězům měl jako dítě omezený přístup, v pubertě je investoval do techniky, jako byl magnetofon a fotoaparát. Tím nepřímo položil základy své budoucí profese režiséra.

I dnes na něj lidé na ulici volají Honzíku a on s úsměvem říká, že se tomu nedá uniknout, jelikož Arabela je součástí českého kulturního dědictví. Přestože se snaží budovat kariéru režiséra, uvědomuje si, že ho tato role bude provázet celý život.