Byl drsný, zavalitý, s věčně zarostlou tváří a nezaměnitelným hlasem. Hrál rváče, ochlasty i chlapíky z hospody, ale ve skutečnosti měl duši umělce, který miloval barvy, klavír a ženy. Josef Hlinomaz miloval Helenu Růžičkovou i malování, a jehož život skončil tak, jak žil – s humorem, cigaretou a bravurou.