Ženy a život: Burešová, Lábus a Freimanová pod Řípem, Kohák jako sportovec byl mimo

Když se kritika mýlí a diváci rozhodují srdcem

Vztah diváků a filmové kritiky bývá plný napětí. Snímky jako Ženy a život jsou toho dokonalým příkladem.

Zatímco v odborných databázích získal tento film výrazně podprůměrná hodnocení – na ČSFD dosáhl pouhých 38 % a na Kinoboxu 35 % – u publika boduje na plné čáře. Tento kontrast vyvolává zásadní otázku.

Jak je možné, že film, který odborníci označují za předvídatelný a plný klišé, dokáže opakovaně obsazovat přední příčky sledovanosti? Odpověď leží v lidské psychice a touze po jednoduchém, hřejivém příběhu.

Diváci v těžkých dnech nehledají složitá umělecká dramata. Touží po známých tvářích, malebné české krajině a příběhu, který skončí přesně tak, jak očekávají. A právě to jim režisér Petr Zahrádka a scenáristka Zita Marinovová naservírovali.

Vztahový propletenec pod horou Říp

Dějová osa nás zavádí do malebné Roudnice nad Labem, přímo do oblasti pod památnou horou Říp. Zde sledujeme osudy Elišky, kterou ztvárnila Eva Burešová.

Eliška je typickou představitelkou submisivní a příliš důvěřivé ženy, která postrádá ostré lokty a neumí se v životě prosadit. Jejím pravým opakem je její energická sestra Ilona v podání Anety Krejčíkové.

Společně se tyto dvě povahově odlišné ženy pokoušejí vybudovat rodinný podnik, což přináší řadu humorných i napínavých situací.

Eliščin osobní život je však v troskách. Udržuje neperspektivní vztah se samolibým sportovcem Petrem, kterého hraje Jakub Kohák. Do hry navíc aktivně vstupují její rodiče s tvářemi Jiřího Lábusa a Veroniky Freimanové, kteří se dceři snaží za každou cenu najít nového, lepšího partnera.

Celou situaci komplikuje také přítomnost dlouholetého kamaráda Richarda, kterého ztvárnil Petr Buchta.

Co na to říká veřejnost a odborníci?

Názory na film se dramaticky rozcházejí. Slova jednoho z věrných diváků mluví za vše:

Pro mě osobně to byla docela příjemná oddechovka na večer, u které člověk nemusí vůbec přemýšlet. Jiří Lábus s Veronikou Freimanovou v rolích rodičů excelovali. Jediné, co mi přišlo vyloženě mimo, byl Jakub Kohák v roli vrcholového sportovce, na kterého letí davy žen – to působilo spíše jako nechtěná parodie.

Na druhé straně stojí neúprosný pohled filmové vědy. Filmoví odborníci a pamětníci poukazují na to, že snímek představuje klasický příklad tuzemské spotřební romantické komedie. Ta zcela rezignuje na filmové řemeslo, originalitu či hlubší psychologii postav.

Sází výhradně na známé tváře z televizních obrazovek a osvědčená schémata. Skutečnost, že i přes zdrcující kritiky film boduje v televizním vysílání a na streamovacích platformách, jako je Netflix, kde se opakovaně probojoval do TOP 10 nejsledovanějších titulů, pouze potvrzuje neutuchající diváckou poptávku po nenáročném eskapismu.

Tajemství úspěchu: Co diváci skutečně hledají

Podívejme se na konkrétní modelový příklad, jak takové sledování vypadá v běžném životě. Divačka ve věku 32 let se rozhodne v úterý 21. července 2026 ve 20:15 zapnout stanici Prima, aby tento snímek zhlédla.

Celkový čas, který stráví u obrazovky, bude činit přesně 110 minut. Z tohoto bloku však čistý filmový děj zabere přibližně 83 minut, a to kvůli technickému zrychlení televizního formátu PAL.

Zbylých 27 minut vyplní reklamní vstupy, sponzorské vzkazy a televizní upoutávky. Snímek v tomto kontextu funguje jako ideální, nenáročná zvuková kulisa k domácím pracím, u níž divák nemusí udržovat hlubokou koncentraci, a přesto mu neunikne nic podstatného.

A právě tady leží skutečné jádro fenoménu. Film Ženy a život nenabízí umělecký zážitek ani intelektuální výzvu. Nabízí útěchu. Předvídatelnost. Pocit, že svět má řád a láska nakonec vždycky zvítězí.

V době, kdy realita bombarduje diváky špatnými zprávami, ekonomickými krizemi a nejistotou, tento typ filmů funguje jako terapie. Lidé prostě potřebují vypnout. A když k tomu dostanou známé tváře a krásnou českou krajinu, mají přesně to, co hledali.

Technické parametry a odhalení mýtů

Kolem filmu panuje několik nepřesností, které stojí za to uvést na pravou míru. Prvním z nich je samotná délka snímku. Skutečná stopáž filmové kopie určené pro kina je 87 minut.

Na přebalech fyzických DVD nosičů se však často objevuje chybný údaj uvádějící pouze 73 minut, což mezi fanoušky vyvolalo řadu nejasností.

Druhým častým omylem je obsazení hlavní role. Ústřední postavu Elišky si zahrála Eva Burešová. V některých informačních zdrojích se sice objevovaly zprávy, že hlavní roli ztvárnila Aneta Krejčíková, ta však ve skutečnosti hraje vedlejší roli sestry Ilony.

Na vzniku tohoto oddechového díla se podílel stabilní tvůrčí tým. Kameru vedl Ondřej Belica, střih měl na starosti Marek Opatrný a hudební doprovod vytvořila Olga Lounová, která si ve filmu zároveň zahrála postavu Kláry.

Snímek tak i přes veškerou kritiku zůstává pevnou součástí české popkultury, která si své věrné publikum vždy spolehlivě najde. A možná právě v tom tkví odpověď na úvodní otázku – někdy diváci prostě chtějí film, který jim nedá zabrat, ale dá jim pokoj.