Zítra v Ulici: Ve čtvrtek Žaneta seřve Vojtu před celou školou a přivolá na sebe Karlin hněv

Žanetin poslední čin už je na trestní oznámení

Žaneta nechala dceři v telefonu zablokovat Vojtovo číslo, a tak si děti nemohly psát. Kryštof synovi poradil, aby místo toho poslal kamarádce psaníčko, jak se to dělávalo dřív za našich časů. Vojta si vzal jeho radu k srdci a v hodině napsal Leontýnce zprávu, jestli by s ním nechtěla chodit.

Dívka se usmála a psaníčko si vzala, ale odpověď mu zatím nedala. To však není to nejhorší…

Dalšího dne, právě ve čtvrtek, se ve škole objeví rozhořčená Žaneta a před očima Vojty psaníčko rozcupuje na kousky. Našla ho totiž v dceřině učebnici. „Myslíš, že bych dovolila, aby se moje dcera zahazovala s klukem z děcáku?“ vpálí mu do tváře a seřve ho na chodbě před polovinou školy.

Škoda že zrovna nešla kolem Landová nebo jiný kantor, pak by měla Kolářová co vysvětlovat. Takhle byl bohužel svědkem konfliktu jen Milošek a pár dalších dětí. Vojta Žanetě odsekne, že je zlá, a spolu s kamarádem raději odejde. Bude to však právě Milošek, kdo se později na návštěvě u Marečkových o celé záležitosti rozpovídá. Vlastně všechno poměrně podrobně popíše Karle a Vojta se nakonec také přidá, i když původně asi nechtěl nic říkat.

Netřeba zdůrazňovat, že tahle novinka policistku Karlu pořádně nadzvedne. Ta s tou ježibabou zatočí, slibuje si Milošek a má pravdu. Vojtova máma rozhodně nehodlá nechat věci jen tak vyšumět, poradí se s Kryštofem, bude chtít samozřejmě informovat Landovou a dospěje k názoru, že by bylo dobré podat na Kolářovou trestní oznámení. Tentokrát zašla příliš daleko. Vojtovi Karla slíbí, že to bylo naposledy, co na něho tahle paní řvala.

Věrku v bytě překvapí cizí osoba

U Marečkových bude ve čtvrtek živo také díky tetě Bětě. Ta na uličním náměstíčku zachrání život náhodnému kolemjdoucímu, který se najednou skácí v mdlobách. Duchapřítomně mu poskytne první pomoc, ale ušpiní se při tom. Na Kryštofa, jenž se k situaci nachomýtne, udělá její hrdinský čin dojem. Pozve ji domů, aby se tam mohla v klidu umýt. Mezitím si odejde do obchodu něco koupit.

Jako na potvoru v tu samou chvíli vejde do bytu Marečkových nicnetušící Věrka, kterou samozřejmě překvapí a vyleká přítomnost neznámé osoby. Alžběta Mochová se jí s úsměvem představí jako sestřenice Karliny zesnulé maminky, čemuž ale Věra příliš nevěří, dobře si vědoma toho, že Karlina máma zemřela hodně dávno.

Ačkoli Kryštof vzápětí dorazí a potvrdí, že Alžbětu už trochu zná, podezření z Věrčiny obezřetné tváře nezmizí. Svérázná tetička vlastně bude celou dobu milá, navíc Máru i Věrku ohromí zajímavými postřehy o světě, přesto si přízeň staré paní Marečkové asi hned tak nezíská.