Tvrdí, že žije přes 14 000 let

Tvrdí, že žije přes 14 000 let

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Na první pohled jde o obyčejné rozloučení kolegy s univerzitou. Malá chata na kraji lesa, hrstka přátel, sklenky vína a několik nevinných otázek. Jenže jeden z hostů má s tímto večerem zcela jiný záměr. Přichází s příběhem, který je tak nepravděpodobný, až začíná děsit svou vnitřní logikou.
Obsah článku
  1. Když se loučení změní v intelektuální otřes
  2. Debata, která se vymyká učebnicím
  3. Tam, kde se věda střetává s vírou

Co když existuje někdo, kdo už dávno přesáhl běžné lidské chápání času? Ne stovky, ale tisíce let starý člověk, který se dívá, poslouchá a mlčí, zatímco vy bezstarostně žertujete o historii, kterou on sám možná prožil. A co když právě sedí u stolu s vámi? Na první pohled obyčejný muž, kolega, přítel. A vy ani netušíte, že jeho příběh sahá do hlubin dávných věků…

Když se loučení změní v intelektuální otřes

Profesor historie John Oldman se rozhodne náhle odejít z univerzity. Žádné fanfáry, žádné oficiální důvody. Jen pozvání pár nejbližších kolegů na rozlučkový večer v odlehlé chatě. Tam, mezi knihami, sklenkami vína a dobře mířenými otázkami, začne vyprávět příběh, který má potenciál změnit způsob, jakým jeho přátelé vnímají realitu.

Oldman tvrdí, že není obyčejný muž. Ale člověk, který kráčí dějinami už čtrnáct tisíc let. Každých deset let změní identitu, aby se vyhnul odhalení. Zní to jako šílenství, ale jeho argumenty jsou klidné, přesné a historicky podložené. Co začíná jako nevinná diskuze, se rychle mění v napínavý filosofický souboj. A otázky, které padají, nejsou vůbec pohodlné.

Debata, která se vymyká učebnicím

Na první pohled jde o neformální rozloučení s kolegou. Složení hostů ale napovídá, že tahle konverzace nebude jen o vzpomínkách a vtipných historkách. V místnosti sedí biolog, archeolog, antropolog, psychiatrička i expertka na křesťanskou literaturu. A všichni se brzy stanou účastníky debaty, která přesahuje rámec jakéhokoliv akademického semináře.

Zprvu se Johnovo vyprávění jeví jako rafinovaný vtip. Ale jakmile začne s chladnou přesností odpovídat na otázky, citovat historické události, kterých se prý účastnil, a ukazovat artefakty odpovídající různým epochám, humor mizí a atmosféra houstne.

Původně lehká diskuse se postupně posouvá od faktografie k duchovním otázkám. Vše vrcholí ve chvíli, kdy John naruší základy jejich víry. Co když některé klíčové události náboženských dějin vznikly úplně jinak, než jak je známe? Co když vše, co považujeme za jisté, stojí na špatném výkladu? Jeho příběh nutí přátele ptát se na to, co vlastně víme o pravdě a proč tolik potřebujeme věřit.

Tam, kde se věda střetává s vírou

Pozemšťan patří mezi nenápadné, ale hluboce rezonující filmové zážitky. Namísto efektů sází na slova, myšlenky a dialogy, které vedou diváka až na hranici mezi vědeckým poznáním a duchovním hledáním. Scénář Jeroma Bixbyho je nabitý odkazy na evoluci, historii i náboženství.

Klade otázky, na které možná nechceme znát odpovědi. Ačkoliv se může zdát, že film podrývá náboženské jistoty, ve skutečnosti nabízí hlubší pohled.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře