Synové a dcery Jakuba Skláře: Důstojná tečka za tvorbou oblíbeného Jaroslava Dietla

Tak lidé vnímali i seriál Synové a dcery Jakuba Skláře z roku 1985. Spolu s Jaroslavem Dudkem tak vytvořili projekt, který neopěvoval režim, ale stal se sondou do života jedné sklářské rodiny. Dietl si dal velmi záležet, aby umístil děj do prostředí, které dostatečně poznal a poctivě si o něm nastudoval co nejvíce informací. Po seriálech o prodavačkách, doktorech, železničářích a zemědělcích došlo na skláře a Albrechtickou huť. Rodinná sága měla být ódou na dělnickou třídu, nakonec však složila hold sklářskému řemeslu, tradici, šikovnosti a soudržnosti v rodině.

Velký generační seriál pro Dietla znamenal výzvu a věděl, že se musí zaměřit na nějaké řemeslo a k němu vymyslet věrohodný příběh. Řemesel se nabízelo hned několik a seznam byl poměrně obsáhlý. Když se Dietl sešel s režisérem Dudkem, tomu došlo, že má chalupu ve sklářském kraji a všichni ze sousedství jsou skláři. Dietl s Dudkem a jeho manželkou Janou Štěpánkovou se vydali na chalupu, aby načerpali inspiraci. Chodili mezi skláře, navštívili huť a sbírali informace. Dietla zaujal jeden starý sklářský rod, a tak se začal zajímat o jeho historii.

Výhodou populárního autora byla skutečnost, že si mohl do svých seriálů obsadit prakticky každého herce, který se mu hodil. Věděl, že chce do hlavní role Luďka Munzara. Tak začala vznikat postava Jakuba Cirkla.

Dietl se tentokrát u psaní hodně zapotil a šel opravdu do hloubky. Své dílo několikrát předělával, protože měl stále někdo ze soudruhů námitky. Natáčet se začalo v září 1984 a poslední záběry byly hotové v dubnu příštího roku.

Třináctidílný seriál líčil události z let 1899 až 1957. Točilo se v malebné vesnici Tasice, která se nachází u Havlíčkova Brodu. Sklářská huť pocházela z roku 1796 a je to jedna z nejstarších hutí v Evropě. Dnes už není v provozu a slouží jako skanzen sklářského řemesla. V době natáčení byla ještě v provozu a ten se ani kvůli filmařům nepřerušil. Kromě oblíbených herců si v seriálu drobné role zahráli i zaměstnanci skláren. Všichni dostali už na začátku natáčení dobové kostýmy, aby nemohlo dojít k záběrům moderního oblečení. Herci se naučili i celou řadu výrobních postupů, ale na ty nejsložitější záběry byli povolání ti nejlepší čeští skláři.

Luděk Munzar vytvořil v seriálu jednu ze svých nejvíce oceňovaných rolí. Vysloužil si obdiv kritiků i diváků a byl za seriál oceněný. Tvůrcům se podařilo něco nevídaného. Luděk Munzar byl podle tehdejších měřítek „kapitalista“ a přesto byl vylíčený jako kladný hrdina, který pro rodinnou firmu a pro zaměstnance žil a dýchal. Naopak Petr Haničinec, jako zanícený komunista, nebyl vůbec dobrým člověkem.

Seriál měl sice své mouchy, podobně jako v 30 případech majora Zemana, musel být hlavní hrdina hodně omlazen, což se moc nedařilo. Ale v té době bylo vše na maskérech a ti neuměli zázraky.

Jaroslav Dietl se premiéry v roce 1986 nedožil. Diváci ocenili především velký důraz na rodinu a předávání zkušeností z generace na generaci. Ve filmu zazářila řada herců jako Boris Rösner, Radovan Lukavský, Hana Maciuchová, Marta Vančurová, Jiří Krampol, Daniela Kolářová, Petr Kostka, Jaroslav Moučka, Jana Štěpánková, Jana Preissová a další.