Soudkyně Barbara: Reality show o soudních sporech bez reálného zobrazení soudního sporu

Soudkyně Barbara: Reality show o soudních sporech bez reálného zobrazení soudního sporu

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Soudkyně Barbara je seriál televizní stanice TV Barrandov, známý především pro velké množství intrik a zápletek, díky kterým si získal velkou popularitu a fanouškovskou základnu. Vysílá se již od roku 2015. Jak se od té doby změnil, jak ho lidé vnímají dnes a jaj jej vnímali dříve?
Obsah článku
  1. Počátek
  2. Prvně je bizár uspokojivý, postupně diváky odhání 
  3. Reálný soud? Vlastně takový vůbec není... 
  4. Jednorázové odreagování pro kohokoli či pravidelné rozptýlení po několik let pro pravé fanoušky 

Počátek

Seriál se začal vysílat roku 2015. Ve své době šlo o jeden z nejsledovanějších pořadů TV Barrandov, zároveň reality show vůbec, což naznačují zveřejněné údaje o sledovanosti, či dramatické komentáře pod jednotlivými díly na platformách typu Youtube. Diváci byli šokováni vybranými případy, jejich emoce podpořila dramatická hudba, kulisy a herecké výkony (o hereckých výkonech a jejich kvalitě se dá však diskutovat). Případy jsou inspirovány reálnými případy, což je uvěřitelné, avšak je tu jeden háček, a to přikrášlování, zveličování a nevychovanost postav.

Prvně je bizár uspokojivý, postupně diváky odhání 

Diváky bizarní scény prvně uspokojovali a diskutovali o situacích v televizi se svými rodinami v obývacím pokoji. V průběhu pravidelného sledování však člověk zjistí, že opakované přeafektované, až trapné momenty jsou mu nepříjemné a přijdou mu nereálné, neboť jen málo lidí se takto skutečně u soudu chová. Tím tedy narážím na scénář, kde je afektovanost postav vepsaná s určitým záměrem, ovšem výběr herců, kteří jsou většinou z amatérských kruhů, celému dojmu také nepřidává na uvěřitelnosti a kráse.

Reálný soud? Vlastně takový vůbec není... 

Zaměříme se na daný soudní proces zobrazený v televizi. V první řadě, reakce samotné Barbary ztvárněné herečkou Pavlínou Kafkovou jsou někdy až příliš osobní, citově zabarvené a jednoduše takové, jaké nejsou v takové situaci a v tomto postavení vhodné. 

Druhý problém je zobrazení rychlosti a jednoduchosti procesu neboli to, že soudkyně případ vyřeší vždy během jednoho stání, které v televizním čase trvá přibližně čtyřicet minut. To je nereálné vyobrazení zkreslující realitu procesu. V neposlední řadě je také vhodné zmínit přehnané a velmi časté udělování pokut během procesu, které se v realitě neděje. Děje se však to, že soudce může účastníka soudu vykázat ze soudní síně (což by pořadu mohlo mimo jiné dodat na dramatu, a navíc by to byl fakt). 

Jednorázové odreagování pro kohokoli či pravidelné rozptýlení po několik let pro pravé fanoušky 

Pořad je ve finále jednoduché rozptýlení, jako každá jiná reality show. I když už sledovanost není to, co bývala, stále si najde své pravidelné diváky. Jde vlastně především o sledování hádek, intrik, parasociální interakci. Nesmí se brát vážně, jde o běžnou televizní zábavu, která se musí brát  s nadsázkou. Více informací na toto téma se můžete dočíst v diplomové práci Dominiky Muschalikové.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: