Jednu z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského a první svlékací scénu Veroniky Jeníkové nabízí film Pozor, vizita!

Začátkem osmdesátých let měl Karel Kachyňa poměrně volnou ruku, a právě v této době vznikly jedny z nejlepších filmů, které natočil. Podle románu Adolfa Branalda z roku 1967 natočil v roce 1981 tragikomedii Pozor, vizita!. A o dva roky později se vrátil k tématu zdravotnictví a světlo světa spatřil film Sestřičky.

Zatímco v Sestřičkách je protagonistkou nezkušená zdravotní sestra, která se krok za krokem učí od své starší kolegyně, jak být užitečná, ve filmu Pozor, vizita! je středobodem příběhu tulácký starý mládenec Prepsl, který si zkouší zpestřit nucený pobyt v nemocniční izolaci. Prepsl je bacilonosičem břišního tyfu. Jediný způsob, jak zabránit šíření nemoci, bylo uzavřené infekční oddělení nemocnice, které se stalo pro Prepsla vězením.

Člověk tak svobodného a dobrodružného ducha se samozřejmě snaží z nedobrovolného vězení prchat při každé příležitosti. Neumí ocenit výhody, které jsou mu předkládány. Nemusí nic dělat, má vše, co k životu potřebuje. Jenže nemá svobodu.

Jak čas plyne, Prepsl se začíná smiřovat se svým osudem a začíná si budovat vztahy uvnitř nemocničního vězení. Prepsl je nezdolný optimista, který v sobě spojuje moudrost a odvahu přežít v jakýchkoliv podmínkách, dokonce i tam, kde je mu výměnou za svobodu nabízena zajištěná existence.

Vedle Rudolfa Hrušínského se ve filmu předvedl i Josef Somr jako dezinfektor Kafka, Libuše Švormová jako zdravotní sestra, Blažena Holišová jako uklízečka Katka nebo Bořivoj Navrátil jako primář Karel Vojtěch.

V pouhých sedmnácti letech získala svou první velkou roli Veronika Jeníková, která si zahrála Manku, děvče z dětského domova, které najde ve starém Prepslovi zábavného společníka. Manka předvede na oddělení dokonce striptýz. A právě tato scéna se stala pro mladou herečku noční můrou. Nějak stále doufala, že si to režisér rozmyslí. Přimluvit se u něj byla dvakrát i její maminka, ale marně. Ostatně, nakonec i Alena Mihulová musela ve filmu Sestřičky ukázat režisérovi, jak je stavěná.

 Veronika Jeníková dokonce i „onemocněla“, aby se nepříjemnému natáčení vyhnula, ale to bylo řešení pouze dočasné. Nakonec dosáhla toho, že se tato problematická scéna točila až jako poslední. Jeníková si u natáčení poplakala a nakonec udělala, co se od ní očekávalo.

Nemocniční scény se natáčely v Bohnické psychiatrické léčebně. Ta leží na dohled od Vltavy a pozorný divák může zaslechnout lodní sirénu.

Film je jednou z mála příležitostí, kdy se před kamerou potkal Rudolf Hrušínský a Rudolf Hrušínský mladší. Dalším filmem, kde se potkali, je Vesničko má středisková – doktor a řidič v JZD.

U filmu byl jako odborný asistent přítomen MUDr. Jan Cimický. V několika záběrech je také možné jej zahlédnout. V současnosti však čelí Jan Cimický obžalobě týkající se 4 případů znásilnění a 35 případů vydírání. Ve filmu už si tak asi nezahraje.