Nový český seriál Limity: Aleš Háma svou postavu označil jako „hovado“, které nakonec touží být dobrým člověkem

Svému synovi usilovně zakazuje se angažovat v ekologických akcích, za účast na ekologické demonstraci vyhodí jednoho ze zaměstnanců, který podle něj nebyl loajální.

Co všechno se může stát, když úplně běžný rodinný spor přeroste v celospolečenský konflikt?

Souhrou nešťastných náhod a jeden fingovaný dopis na rozloučenou udělá z Karla symbol ekologického protestu. Karel je sice zaskočený, ale také myslí dopředu, že mu podobná popularita může být užitečná i v podnikání.

Kdyby řekl hned zpočátku pravdu, všechno by si zjednodušil. Jenže to odkládá a stále více se zaplétá do soukolí protestních skupin a prodejů elektráren. Pravda se donekonečna odsouvá, a nakonec se někam vypaří.

Seriál reaguje na současnou dobu

Limity jsou seriálem, který vypráví o tom, co se děje v současné době. Aktuální téma zpracovává s nadsázkou, která příběhu dává dobrou šanci, že se stane nadčasovým dílem.

Na jedné straně stojí energetický průmysl, těžaři, budoucí a bývalí majitelé elektráren, na druhé protestující skupinky převážně mladých lidí. Mezi tím žije své životy zbývajících 99 % lidí a také Karel. Osud mu ale umožnil vyjít ze své zóny, ze své ulity, revidovat své názory, pochopit, jak je vše propojené, relativní, ale také zásadní. A možná také změnit názory a stát se trochu jiným člověkem.

Film natočil podle vlastního scénáře režisér Petr Zelenka. Kromě Aleše Hámy se v Limitech objeví Maximilián Dolanský, Veronika Khek Kubařová, Tatiana Dyková, Jaroslav Plesl, Ondřej Brousek, Pavla Beretová a další.

Rozhovor s Alešem Hámou:

V seriálu Limity hrajete hlavní roli Karla Kadlece.  Jak byste Karla popsal?

On to myslí vlastně vždycky dobře. Pluje životem a dějí se mu věci, které se běžně dějí komukoliv z nás, jen je neřeší vždycky šťastně. Ale zaručeně vždycky v té nejlepší možné víře, že to dělá dobře a bude to fajn. To, že se mu to vždycky nepovede, to už tak v životě bývá.

Měl jste v hlavě pro Karla nějaký předobraz?

Existuje v mém životě člověk s povahovým rysem cholerika, u jehož záchvatů zuřivosti dostávám záchvaty smíchu. Když jsem scénář četl, ten můj kamarád mně tam automaticky naskakoval. Ten rys toho impulzivna jsem si od něj vypůjčil, takže tenhle můj kamarád Karla trochu šmrncnul.

Kvůli roli jste se musel na čas vzdát vlasů. Bylo pro vás náročné změnit takto razantně image? Přece jen hrajete i v divadle, moderujete...

Vzhledem k faktu, že jsem to věděl skoro rok dopředu, mohl jsem si to naplánovat tak, aby mě to nikde zásadně nedeterminovalo. Samozřejmě jsem to konzultoval s lidmi v divadle, tam ale naštěstí hraju v kusech, kde se dá hrát i bez vlasů. Byl to patrně estetický vizuální šok pro diváka, ale já jsem si tu vizáž ve všech hrách verbálně zamontoval do děje, takže jsem z toho vlastně i částečně těžil. Sám na fyzických věcech moc nelpím, potíže mně to nedělalo, i když první dny jsem se v koupelně lekal sám sebe. Ale v letních měsících to bylo i poměrně komfortní. Jediné, co mě na tom vlastně otravovalo, byla skutečnost, že když jsem měl na natáčení ráno nástup v pět nebo v půl šesté, tak abych zbytečně neztrácel čas v maskérně, musel jsem si vždycky večer oholit hlavu úplně dohladka a musím říct, že jsem velmi ocenil dámské holicí potřeby, které jsem se naučil používat. Zvlášť ty s těmi mejdlíčky jsou vynikající. A protože jsem dítě štěstěny v tomhle směru, přišla mi super instagramová spolupráce s firmou, která vyrábí podpůrné prostředky na růst vlasů. Někdo tam nahoře to prostě dobře řídí.

Jako Karel si v seriálu užijete poměrně dost jadrných výrazů, na což u vás nejsou televizní diváci příliš zvyklí. Musel jste se hodně přemáhat, nebo jste se s Karlovým slovníkem sžil snadno?

Přemáhat jsem se nemusel vůbec! Myslím, že by byli diváci velmi překvapení, kdyby mě občas slyšeli hovořit v civilu. Nemám rád sprostotu pro sprostotu, ale baví mě kreativita výrazů a květnatost češtiny. Takže Karlův projev jsem si opravdu vychutnal a sám jsem panu režisérovi některé výrazy i nabízel. Režisér Zelenka to sice nedělá, a protože je zároveň i scenáristou, chce, aby herci říkali slova, která napsal, ale když jsem mu na zkouškách nabízel různé alternativy, velmi často je akceptoval, čehož si zpětně velmi vážím. Takže občas jsme se na nějakém mém vylepšení shodli, ale že bych „tvořil“ v každém záběru, to ne.

Seriál vypráví o limitech osobních, ale zejména o ekologických. Jak to máte s ekologií vy?

Nelíbí se mi ekologické pokrytectví, které nahrazuje opravdovou péči o přírodu, ale do tohoto tématu nechci úplně zabředávat. Celá ta sázka na stoprocentní elektriku mi přijde lichá, špatná, marná a ekonomicky nesmyslná, o čemž v seriálu velmi často mluvíme. Ale jde tam o obrovské peníze lidí, společností, národů, proto si všichni lžou do kapsy, že je to super. Ale ta elektrika přece není samospasitelná! A co dělám pro ekologii já sám? Mně přijde, že speciálně u nás v Česku se slovo ekologie smrsklo na třídění. Takové klišé! Také samozřejmě třídím a pečlivě, ale to už mi dneska přijde tak normální, že to snad ani nestojí za zmínku. Když můžu, jezdím městskou dopravou, ačkoli v dnešní době dělá magistrát maximum pro to, aby se v Praze jezdit nedalo. Na zájezdy se snažím jezdit s kolegy, abychom nejezdili každý svým autem... Jde o takové drobnosti, ale asi jen tohle může jednotlivec dělat.

Řekněte mi, proč si má divák Limity pustit?

Limity jsou určitě unikátním tématem, ale asi by si diváci neměli myslet, že seriál přijde s nabídkou ekologického řešení. Myslím, že skýtá poměrně dost potenciálu, aby byl zajímavý. Navíc Petrovy scénáře jsou úžasný. A věřím, že jsme vytěžili dostatek humorných situací. A jsem si jist, že diváci ocení nejednoznačnost postav. Nejsou tam zlí ani hodní, smutní ani veselí lidé, ale je to tak, jak je to v životě běžné. Ten scénář je natolik dobrý, že se Limity budou divákům fakt líbit.

Seriál se objeví ve vysílání ČT už začátkem roku.