Romantický a trochu dobrodružný svět natáčení rodinných filmů v osmdesátkách

Filmové mamince Janě Preissové se před prázdninami narodil druhý syn. Na natáčení přijela později. Bylo to domluvené tak, že od začátku prázdnin se budou točit záběry bez maminky, hlavně ty ve skalách.

Tomáš každé ráno v autobusu bavil všechny přítomné. Seděl vždycky na tom sklápěcím sedadle vedle řidiče, určeném pro průvodce. A celou cestu nedal mikrofon z ruky. Vždy to začalo zprávami, jaké bude dnes počasí. Následovaly podrobné události předchozího natáčecího dne. V nich sám sebe tituloval detektiv Colombo, stejně jako ve filmu.

Je určitě zajímavé, že ve filmu Tomáše Holého jistí profesionální horolezec, ne jeho seriálový otec. Vrcholový závěr na Dračím zubu působí dobře, nikdo by neřekl, že se tam dá z druhé strany dostat po cestě. Od dob natáčení jde o oblíbenou turistickou atrakci. 

František Němec své horolezecké dobrodružství zakončil ve velkém stylu a péči potřebovaly nejen jeho roztržené kalhoty. Když ho sanitka vezla do nemocnice, jeho filmový děda poznamenal:

„Neměli bysme mu do nemocnice poslat nějaký buchty?“

„A kterou, pane Karlík? Tu blonďatou, nebo tu brunetu?“

odpověděl Tomáš.

František Němec si poležel v nemocnici tři dny. Na strom ho pro další natáčení musel vytáhnout kladkostroj. Ve filmu je celá řada záběrů, kde kulhá.

Zajímavě se točil záběr se studnou. Ta byla samozřejmě přizpůsobená pro natáčení. Ten den bylo počasí nic moc a ten záběr se točil po setmění, takže bylo docela chladno. Marie Poledňáková požádala lidi ze štábu, aby ohřívali vodu.

Tomáš stojí pod pumpou, děda pumpuje. Voda je příjemně teplá. Jenže jak se teplá voda setká s chladným vzduchem, vzniká pára. Když filmaři viděli, jak z Tomáše stoupá pára, začali se chechtat. To se mu moc líbilo. Vůbec se mu odtamtud nechtělo. František Němec ho musel násilím odtrhnout od pumpy a odtáhnout do kuchyně. Tam ho Jana Preissová zabalila do peřiny, aby nenastydnul.

Do kuchyně vstoupila paní režisérka Poledňáková a řekla:

„Neboj, za chvíli se to bude opakovat.“

Tomáš se rozzářil. Moc se těšil na opakování záběru. To ale netušil, že teplou vodu vyměnili za úplně ledovou. Když na něj vychrstla ledová voda, hrozně se leknul. Na moment ztuhnul jako socha a nevěděl, jestli má brečet, nebo se smát. Najednou se začal hystericky smát. Celé to trvalo asi půl minuty a už byl zase s Janou v kuchyni, zabalený do deky.

Od poloviny srpna točil Tomáš souběžně s Polepšovnou ještě jeden film – Na pytlácké stezce. Někdy točil dopoledne v Českém ráji a později odpoledne na Šumavě. Natáčení obou filmů se mu asi z poloviny překrývalo.

Poledňáková měla film hotový v půlce září, ale Tomáš natáčel až do poloviny října, kdy točil poslední záběry filmu Na pytlácké stezce.

Premiéra Jak dostat tatínka do polepšovny byla na Štědrý den, přesně rok po premiéře Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Oba filmy Marie Poledňákové mají naprosto unikátní sledovanost.

Na první se dívalo 87 procent všech domácností, které mají televizor. Na druhý díl dokonce 89 procent. Jde tedy o nejsledovanější pořady v dějinách televizního vysílání u nás.

(Materiál poskytl ze soukromé sbírky vzpomínek na Tomáše Holého pan Tomáš Franke.)

Film Jak dostat tatínka do polepšovny si můžete připomenout 26. 12. na ČT 1 v 17.20