Jak bydlí Michaela Saláková: 6 dětí, 1 dům a hygge klid

A protože je ochotná poodhalit i kousek svého soukromí, můžeme nahlédnout do domu, který je stejně praktický jako krásný. Za fasádou třípatrové vily v Šáreckém údolí v Praze se ukrývá bydlení, které je důkazem, že i s šesti dětmi může být domov stylový, útulný a uklizený. Samozřejmě jen do té doby, než se drobotina rozhodne jinak.

Ložnice jako oáza klidu

Ložnice se nachází hned v přízemí, což má jednu velkou výhodu: rodiče to mají blízko k lednici, když je v noci přepadne hlad. Celý prostor je laděn do neutrálních barev. Ty působí klidně a nadčasově. Míša si zakládá na jednoduchosti. Proto byste tu jen marně hledali přebytečné dekorace.

Nad postelí visí jen pár fotografií a obrázků, které dodávají místu osobitost. Postel je bytelná a prostorná. Koneckonců, když máte šest dětí, nikdy nevíte, kdo se k vám v noci přitulí. Michaela s úsměvem přiznává, že i když mají děti do ložnice oficiálně zákaz vstupu, v praxi to moc nefunguje.

Šatna v odstínech šedi

Pokud by někdo čekal duhový šatník, byl by zklamán. Michaela má totiž slabost pro neutrální tóny: černou, bílou, šedou. Na první pohled to vypadá, že barvy ignoruje. Ale podle ní je má ráda, jen při nakupování pokaždé sklouzne zpět do „šediva“.

Její šatna přesto není nudná. Objevují se tu i barevné kousky a pár módních pokladů. Nechybí ani hromada teplákovek, které Míša přiznává nosit nejraději. Kabelky? Ty vystřídaly praktické batohy, do nichž se vejde všechno: od plínek po svačiny. A protože je zimomřivá, ve skříni má slušnou sbírku huňatých svetrů.

Obývák, kde se píše rodinný příběh

Dům koupili už hotový, ale Michaela si ho předělala podle svých představ. Rekonstrukce zabrala ro. Během něj rodina už stihla bydlet uvnitř. Hlavní obývací prostor je otevřený, prosvětlený a vede až do druhého patra.

Míša je pyšná na svou sedačku. Tu si pořídila za peníze z prodaného auta, které kdysi dostala od tatínka. Není tedy jen kusem nábytku, ale i připomínkou rodinných vzpomínek. Obývák je zároveň centrem rodinného života, kde se schází šestice dětí i rodiče.

Minimalismus po česku s dánským duchem

V interiéru vládne styl hygge, který má navozovat klid, pohodu a pocit bezpečí. Všude převládají přírodní materiály a světlé odstíny. Michaela věří, že právě jednoduchost je klíčem k dlouhodobé spokojenosti. Nic vás tu neruší, nic není navíc.

Velká okna pouštějí dovnitř dostatek denního světla. Nábytek je většinou dělaný na míru a bílé stěny zdobí hlavně rodinné fotografie. Horní patro patří dětem. Ty tu mají své pokoje, šatnu i koupelnu. Druhé patro si Míša ponechala pro sebe s ložnicí a pracovnou. A z obývací části v přízemí je rovnou vstup na zahradu.

Pořádek nade vše

Michaela si potrpí na pořádek. Na kuchyňské lince nesnese jediný odložený hrnek, natož hračku. Snaží se k tomu vést i své děti. Sama ale přiznává, že ne vždy je to stoprocentně úspěšné. Nicméně snaha se počítá.

V domě nechybí ani knihovna, kde jsou knihy seřazené podle barev obálek. Na první pohled to vypadá spíše jako dekorace, ale Michaela tvrdí, že jde o praktické řešení. Stačí si na internetu najít přebal a hned víte, kam sáhnout.

Dům plný vzpomínek

Kromě fotografií dětí najdete v domě i umělecká díla. Nejcennějším kouskem je obraz od japonského malíře Soty Sakumy, který dostala k narozeninám. Co by ale někoho mohlo překvapit, je absence záclon a žaluzií. Podle Míši nejsou potřeba. Nikdo jim do oken nenakukuje, leda tak srnky z okolí.

Přestože se rodina skládá z osmi členů, dům působí klidně a útulně. Michaela si pečlivě hlídá režim, aby se chaos nezměnil v apokalypsu.

Děti jdou spát v devět, já uklízím a pak pracuju. Často končím až kolem druhé ráno,

Přiznala deníku Lifee.cz. Ale i to je důkaz, že když se chce, všechno jde.

Bydlení Michaely Salákové je důkazem, že domov nemusí být dokonalý podle katalogu, aby byl krásný. Stačí cit pro detail, důslednost a pořádná dávka humoru. V domě plném dětí je každý den jiný. Michaela si ale zachovává nadhled a díky tomu působí jejich bydlení jako klidná oáza uprostřed všedního chaosu. Ať už jde o sedačku s rodinnou historií, šatnu plnou teplákovek, nebo knihovnu podle barev: všude je cítit její rukopis.