Hvězda divadla, která měla pohádkový život. Skutečnost byla úplně jiná


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciK herectví jí pomohla náhoda
Usměvavá herečka, která rozdávala radost, pocházela z Plzně, kde absolvovala obecnou školu. Na přání otce studovala na gymnáziu a později na dvouleté obchodní škole.
Po smrti otce se rozhodla jeho sny o své budoucnosti hodit za hlavu a našla si místo v Praze jako sekretářka. To místo bylo náhodou v divadle Vlasty Buriana a ten mladou a rozvernou dívku ihned obsadil do frašky Mušketýři z katakomb. A tak začala její herecká kariéra.
Nebyla za dámu, jako komička přilákala davy
U filmu si rozpustilého děvčete všimli v roce 1933, kdy dostala první roličku ve filmu V tom domečku pod Emauzy. Slávu jí obstaral později režisér Vladimír Slavínský, který si ji vyhlédl hned do několika svých projektů (Uličnice, Tři muži ve sněhu, Žabec, Falešná kočička). Třicátá léta tak pro ni byla dobou, kdy se řadila mezi nejobsazovanější herečky. Lidé chodili do kina proto, že byla na plakátech. Filmové společnosti ji angažovaly s předstihem do 3-4 filmů ročně.
Zpopularizovala nejen filmy Slavínského, ale zářila i u Friče, Cikána, Lamače a dalších. Ve své době byla herečkou s nejkomičtějším nadáním. Nebála se nebýt za dámu a chtěla, aby se lidé bavili. Přestože byla hezká a dokonce před příchodem do Prahy vyhrála soutěž krásy, byla hlavně ženská komička. Nemusela tak soupeřit s kráskami, protože lidé ji milovali pro její humor a rozpustilost.
Dařilo se jí i v soukromém životě. V roce 1941 se provdala za architekta Josefa Pálku, který se stal jejím celoživotním partnerem.
Trampoty začaly okupací a potom se to táhlo
Přišla okupace a Ferbasová se musela rozhodnout, zda bude hrát v německých filmech za šťavnaté honoráře. Ona se rozhodla raději ukončit kariéru. Němcům sdělila, že se chce soustředit na osobní manželský život. Na rozloučenou natočila film Zlaté dno a na dlouhých 15 let zmizela.
Po válce mohla sice s čistým štítem na úspěšnou kariéru navázat, jenže přišel rok 1948 a zcela nepochopitelně se Ferbasová a její manžel stali nepřáteli státu. Ferbasová byla dokonce obviněná z protistátní činnosti, zatčená a vyslýchaná Státní bezpečností. Nakonec ji propustili, protože nebylo nic, co by na ni našli. Její manžel byl uvězněn a Věra se nakonec za snahu dostat manžela z vězení ocitla na rok v táboře nucených prací ve Valticích. Poté musela nastoupit do továrny. Manžela propustili po třech a půl letech. Zlovůle moci ale úřadovala dál a byl jim odebrán byt. Dostali náhradní ubytování v podobě jednoho pokoje v pohraničí.
Nový začátek
Věra nakonec začala hrát s ochotníky v Jičíně. Před kamerou se objevila v roce 1957 jako dáma z nevěstince ve filmu Poslušně hlásím. Přišly i další nabídky na role do filmů Dnes naposled (1958) a Dařbuján a Pandrhola (1959). Nakonec se objevila i v Činoherním klubu a v Divadle Na zábradlí.
Trpělivost, talent a charakter nakonec herečce pomohly zpět k práci, kterou milovala. Objevila se v Penzionu pro svobodné pány a ve Skřiváncích na niti. Skřivánci sice skončili v trezoru, ale ten se zase otevřel…
Věra Ferbasová nakonec dostala šanci i v televizním vysílání. Objevila se v seriálu Pan Tau nebo Byli jednou dva písaři.
Dokonce se mohla s manželem vrátit do Prahy a v roce 1973 byla rehabilitována, stejně jako její manžel.
Věra Ferbasová se po smrti manžela přestěhovala do útulného bytu v Krči a objevila se v několika dalších filmových lahůdkách, třeba jako legendární tetička se psem Gregorem v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!.
O pochmurném stáří není ani zmínka, herečka zemřela náhle v červenci roku 1976.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- Iluminace Roč. 31, Kristýna Doležalová,
- csfd.cz,
- Autorský text