Má svou ulici, je pohřbený na Slavíně v hrobce národních velikánů. A přitom byl Vítězslav Vejražka agentem StB

Ke spolupráci se přihlásil sám

Nejhorší na jeho spolupráci bylo jeho zaměření. Nedonášel na kolegy, že si čtou zakázaný tisk nebo podobné politické záležitosti. Vejražka byl nasazován na ženy, aby je svedl a kompromitoval.

Jeho spolupráce začala v roce 1949, kdy po únorových událostech předchozího roku prožívala země těžké období. Komunisté dělali čistku společnosti stylem: kdo není s námi, je proti nám a musí být potrestán. Tisíce lidí skončilo ve vězení, konaly se politické procesy, rostly tábory nucených prací a chystaly se veřejné popravy.

V této době se talentovaný třiatřicetiletý Slávek rozhodl dobrovolně nabídnout své služby Státní bezpečnosti a složil zpravodajský slib. Nikdo ho ke spolupráci nenutil. Tato informace se několikrát opakovala v jeho spise.

Jako agent dostával i peníze na účty v barech

Státní bezpečnost o něj projevila velký zájem. Měl zajímavou příbuznou. Jeho teta Milada Deggiovanni se stala italskou státní příslušnicí a pracovala na italském velvyslanectví v Praze. Zdržovala se i v kanceláři šifranta ambasády. Taková osoba byla pro důstojníky StB cílem, který chtěli získat pro spolupráci, a Vejražka se měl postarat o to, aby na ni měli kompromitující materiál. Měl se s ní sblížit a svést ji. Dokonce dostával i kapesné na útraty v hospodách.

V jeho spise se objevila poznámka, že mu nedělá potíže se seznamovat s elegantními ženami a dokáže využít svůj důvtip.

Získal zařazení „společenský agent"

Zatímco ho davy žen obdivovaly za roli ve filmu Pytlákova schovanka, on sváděl podle pokynů ženy ve svém bytě, kde byla umístěma kamera. Vysloužil si označení „společenský agent“. Do řad těchto agentů se rekrutovali spolupracovníci z řad prostitutek, ze šlechtických rodů nebo příbuzní známých osobností. Tito lidé uměli proniknout do tzv. lepší společnosti. Příkladem byl třeba bratr Adiny Mandlové.

Vejražka byl jiný v tom, že nepracoval pod nátlakem, ale s velkým nadšením a ničení životů v zájmu StB bral jako důležitou službu vlasti.

V jeho hodnocení nylo uvedeno:

Pokud se týká mravních zásad, tyto dovede odložit, když se to jeví potřebné.

Intimní styk se svou o šest let starší tetou udržoval Vejražka do roku 1950. V květnu 1951 se potřetí oženil s kolegyní z Národního divadla Jarmilou Krulišovou a odstěhoval se k ní. Z jeho bytu se stalo „pracoviště“, kde byly kamery a kam si vodil ženy, které měl kompromitovat. O všem samozřejmě sepisoval hlášení.

Kromě této podivné brigády oslňoval návštěvníky divadla svým talentem. Jednu z budoucích obětí doslova uhranul jako Othello v Tylově divadle, kam ji pozval na představení. V Národním divadle patřil k významným hercům, dokonce i režíroval a pár let vedl celou činohru.

Když se mu některá akce nepodařila podle pokynů, styděl se a omlouval. Jeho spis by nejspíš vydal na pěkně žhavý román, protože vše podrobně popisoval.

Stihl i politickou kariéru

Musel být velice energický a stihl toho opravdu hodně. Byl také předsedou Svazu československých divadelních a dramatických umělců, předsedou československého střediska Mezinárodního divadelního ústavu při UNESCO, od roku 1949 vyučoval na pražské DAMU. V roce 1964 byl na třináctém sjezdu KSČ zvolen kandidátem ústředního výboru KSČ. Dotáhl to až na poslance, když kvůli čistkám prořídlo osazenstvo Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Než v roce 1973 zemřel na selhání srdce, dostal Řád práce, Řád Vítězného února a nakonec byl pohřbený na Vyšehradě spolu s takovými velikány, jakým byl Alfons Mucha nebo Emma Destinová.