Herečka, kterou obdivoval celý národ. Dnes o ní už téměř nikdo nemluví

Potomek šlechtického rodu

Narodila se do nebezpečné doby, kdy se v roce 1913 pomalu začínalo schylovat k první světové válce. Svým rodičům šlechtického původu však udělala velikou radost. Rozšířila rod Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu. Šlechtický rod měl své kořeny ve Francii a do Čech jej přivedla náhoda, kdy jeden z rodu šel do Čech jako doprovod krále Jana Lucemburského.

Lásku k divadlu měla v genech

Oba rodiče byli zapálení ochotníci a její otec dokonce psal hry pro loutkové divadlo. Její maminka byla sice v domácnosti, ale zajímala se o život na Malé Straně, kde rodina žila. Maminka chodila ochotničit do Malostranské besedy, Zita byla zvídavé dítě a bylo jí všude plno. Chodila do hradních zahrad a při svých dobrodružných výpravách potkávala i prezidenta Masaryka na koni. Udělala před ním pukrle a on na pozdrav klepl bičíkem do jezdecké čepice.

Zita byla plná elánu, nestyděla se a ochotníci si ji rádi půjčovali do dětských rolí. Vystudovala gymnázium a klášterní školu. Ucházela se o místo v Divadle Vlasty Buriana a v Osvobozeném divadle, ale neměla podle nich dost zkušeností. Tak se vrhla znovu k ochotníkům a za čas získala skutečné angažmá v několika divadlech (Tylovo divadlo, Nové divadlo Oldřicha Nového, Švandova divadlo).

O mnoho let později vzpomínala na Oldřicha Nového, který ji naučil hereckému umění a poučil ji, že hraní musí vycházet ze srdce. Byl pro ni mentorem, který vyžadoval perfektní přípravu a vyzařovalo z něj kouzlo osobnosti.

Na svůj první filmový konkurz se vydala, když se hledali herci do filmu Sextánka. Tam sice neuspěla, ale získala roli ve filmu Světlo jeho očí. Potom už to šlo jako po másle a ztvárnila desítky zajímavých a nezapomenutelných rolí.

Trest za dva filmy

Zita Kabátová uměla dobře německy a během protektorátu natočila dva filmy pod pseudonymem své babičky Maria von Buchlov. Filmy vznikly pod hlavičkou společnosti Prag-Film, kde pracovali Češi, a do práce netahali politiku, ale i tak byla Kabátová po válce obviněná z kolaborace s Němci a dostala zákaz hrát v pražských divadlech a točit filmy.

Z nouze přijala nabídku od kamarádky a začala pracovat ve fotoateliéru, kde retušovala a kolorovala fotografie.

V roce 1950 jí František Smažík z Vesnického divadla nabídl, aby kočovala s početným ansámblem po republice a bavila pracující vesnický lid. Práce to byla náročná, byla neustále na cestách. Zázemí pro herce bylo drsné, ale i tak to byl krok k návratu k milovanému herectví.

Nakonec jí pomohla Ivetta Simonová, když se s ní o své práci bavila. Její manžel jí sehnal místo v pražském klubu Alhambra, kde vystupovala s Jaroslavem Šterclem, Vlastou Průchovou a orchestrem Jana Hammera.

Dalším krokem k návratu bylo organizování besed s prvorepublikovými herci před odpoledním představením v kině Bio Illusion. Na stříbrné plátno se vrátila v roce 1969 ve filmu Hvězda. Od té doby se dokázala na filmovém plátně objevit alespoň jednou ročně, přestože šlo o menší role. Ale natáčela až do jedenadevadesáti let.

Za hereckou kariéru se rozhodně nemusela stydět

Kabátová byla vždy označovaná za elegantní ženu. V dobách, kdy bylo třeba, aby měla reprezentativní vzhled, si šaty půjčovala, protože to bylo levnější, než si je pořizovat. Hrála s legendami, jako byl Oldřich Nový, Svatopluk Beneš nebo Otomar Korbelář. Své kolegy brala jen jako pracovní partnery, ale s Oldřichem Novým se ráda líbala, protože voněl. Měl na to trik. V náprsní kapsičce nosil malý parfém a když se schylovalo k intimní scéně, nanesl si parfém třeba nad horní ret.

Slabost pro sportovce

Kabátová si v životě prožila několik vztahů. Spíš než herci ji přitahovali sportovci a s automobilovým závodníkem Františkem Juhanem to vypadalo na svatbu. Jenže automobilový závodník v roce 1948 tušil zlé časy a emigroval do Kanady.

Zita se provdala za Jerryho Krále, který se stal zástupcem firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Zita však nedostala vízum, a manželství tak po pár týdnech skončilo.

I druhé manželství zkrachovalo kvůli emigraci. Veslař Jiří Zavřel nebyl zrovna podporovatelem režimu a po kriminálu v Jáchymově, kde strávil deset let, ho ani svatba doma nezadržela. Zita i s dítětem měla možnost do USA odejít za ním, ale nechtěla opustit rodnou vlast a začínat v cizí zemi. Nakonec do Států odešel i její syn a ona zůstala sama. Americký manžel tragicky zemřel v roce 1987. Podstoupil banální operaci očí a cestou z kliniky skončil pod koly nákladního auta.

Poslední roky

Zlomenina krčku v roce 2005 zapříčinila pobyt Kabátové v léčebně dlouhodobě nemocných. Tam také oslavila v roce 2012 své devětadevadesáté narozeniny. Přijel i syn a dostala mnoho blahopřání ze zahraničí.

Zemřela v květnu 2012, měsíc po oslavě, ve spánku. Byla poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Je pohřbená na Vyšehradském hřbitově v hrobě, který založila Nadace Život umělce. Společnost jí dělají Vlasta Fabiánová, Ljuba Hermanová, Karel Vlach a další umělci.