Dnes je to 101 let od narození tohoto herce. Jeho jméno je spojeno s nejslavnějším seriálovým lékařem z předrevoluční doby


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciJako náhradník předčil očekávání
Ladislav Chudík se k této postavě dostal jako náhradník za Karla Högera, který krátce po začátku natáčení zemřel. Vzájemně se znali a uznávali se. Chudík byl hvězdou SND v Bratislavě, Höger zase zářil v Národním divadle v Praze. Dokonce měli v repertoáru stejné některé divadelní role a oba milovali poezii. Možná i proto si tvůrci seriálu vybrali právě Chudíka.
Proto je dnes jeho jméno spojeno s velmi přísným, autoritativním doktorem Sovou. Ten sice nehýřil humorem jako jeho kolega Štrosmajer, ale ve své době si každý člověk v nemocnici přál, aby právě na jeho oddělení vládl pevnou, ale profesionální rukou takový primář Sova.
Chtěl postavu polidštit
Ve scénáři ani zdaleka tato postava nebyla tak moc empatická a Ladislav Chudík se s ní dost trápil. Primář Sova byl až moc „černobílý“ a slovenský herec se rozhodl, že mu dá notnou dávku lidskosti a barvitosti. Také nechtěl, aby byla jeho postava dokonalá, a vynutil si, že Sova občas pochyboval o svém rozhodnutí, potkala ho i selhání, hlavně ve vztahu s jediným synem. S režisérem Jaroslavem Dudkem často o své postavě dlouze a vášnivě debatoval a na konci byl trochu zklamaný, že se mu nepodařilo Sovu ještě více polidštit.
Zajímavé je, že se Chudík považoval hlavně za komediálního herce a v divadle se snažil takové role získávat, přestože to byly role vedlejší. Nechtěl být obsazován jen do rolí elegánů, gentlemanů a pozitivních postav. Občas se mu povedlo takovou roli získat i ve filmu nebo v televizní tvorbě.
Ani nadabovat ho nemuseli
Pro seriál Nemocnice na kraji města bylo výhodou, že slovenský herec uměl česky. Citlivé ucho sice poznalo, že jeho čeština je trošku „nečeská“, ale mluvil česky tak dobře, že recitoval jako jediný slovenský herec i poezii ve Viole. Možná za to mohly jeho dvě manželky, obě Češky.
Zradilo ho zdraví
Na Slovensku byl Ladislav Chudík považovaný za autoritu a už od šedesátých let se zajímal o dění ve společnosti. Lidé o něm mluvili jako o vzdělané osobnosti s pevnými názory. To ukázal i v revoluční době a stal se ministrem kultury. Bohužel ho dostihly nemoci a celá řada operací, a tak z funkce odstoupil, protože ji nemohl vykonávat s takovým nasazením, jak si přál.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- Lidové noviny, Roč. 37, č. 122, Ľubica Krénová; Gabriel Sedlák,
- Autorský text