Ano, šéfe: Jak se vede Davidovi a jeho podniku v Drahotuších

Zdeněk byl tentokrát téměř přátelský

Zdeněk po návratu ocenil úklid restaurace, David se těšil, jak mu předvede, co umí, co se naučil. To se šéfovi líbilo. Už moc se mu ale nelíbil biftek, který byl až moc krvavý. A David si nasypal sprostá slova na hlavu. Na druhý pokus byl šéf konečně spokojený.

Chutná to dobře, nemůžu říct půl slova. Aby se nestalo, co mně, stačí si do kuchyně koupit teploměr. Není to průšvih.

Podle šéfa si David vůbec nevěří, kdyby našel trochu sebevědomí, bylo by to úžasné. Byla to také jedna z mála restaurací, kde nebyly žádné konflikty mezi personálem, všichni spolupracovali a místo hledání výmluv se snažili dělat věci lépe, podle rad, které jim Zdeněk dal.

A jak to bylo dál

Stejně jako restaurace z prvního dílu, i U jelena došlo ke změnám, ale David se rozhodně svých snů nezbavil.

Restaurace se po natáčení přestěhovala, ale David stále vaří podle šéfových tipů. Na natáčení vzpomíná:

Za zkušenost s natáčením jsem vděčný. Zdeněk Pohlreich nás posunul správným směrem. Když se totiž denně pohybujete v té stejné restauraci a kuchyni, nevidíte, co vidí ti, kteří přijdou zvenku.

Je Zdeněk Pohlreich opravdu tak přísný, jak se traduje? David to vyvrací:

Jsem rád, že si se mnou šéf hodně povídal i mimo kameru, to mě motivovalo hodně. Naučilo nejvíc. Zkrátka bych všem, kterým se kšeft moc nehýbe, radil pozvat si někoho na konzultaci. Zdeněk Pohlreich je pro mě virtuos s nožem v ruce, který má co říct a kuchyni fakt rozumí. A není důvod se ho bát.

David a jeho tým dostali od Zdeňka Pohlreicha obrovskou pochvalu, hlavně za to, jakou práci odvedli na interiérech. Ohodnotil také to, že Davidovi nesmrdí práce. A to je v tomto byznysu velká vzácnost. Jako motivaci do dalších dní a let dostal David jednu hvězdičku. Proč? Aby ho vedla k tomu být lepší, každý den.