Dnes v Ulici: Gábina je pro Hynka znovu nepřítelem číslo jedna a Mára si dává schůzku s psychologem

Gábina přehazuje své povinnosti na někoho jiného 

Dříve jedná, a teprve pak přemýšlí. Ve zkratce Gábina Dáše slíbila hlídání malého Toma. Jenže bohužel nejde o jednodenní záležitost, ale o rovnou čtyři dny. Dáša, ačkoliv z toho cítí další manželskou hádku, souhlasí a Gábině věří, že ji nezklame. Pokud to klapne, bude jí nadosmrti zavázaná. Jenže ono to neklapne, protože Gábina dříve slibuje, než myslí. Krátce po slibu si uvědomuje, že čtyři dny hlídání bude pro ni a její firmu vyloženě katastrofou. A tak přemýšlí, na koho by Toma přehodila. No to aby se rovnou Dáša s Hynkem rozvedla a společně s Gábinou založila sdružení emancipovaných maminek. Protože její obvyklý zachránce Jirka řeší případ, napadá Gábinu její táta. Jako otec byl příšerný, stejně jako politik či manžel. Ale jako dědeček? Tak tady pokaždé obstál na jedničku. Proč by na chvíli nemohl dělat hlídacího dědečka také Tomáškovi?

Hynek v tom vidí podraz

Hynek, který se to celé dozví, v tom vidí jednoznačně podraz. Kdyby Dáša měla maminku a jí jako hlídací babičce Tomáška svěřila, neřekl by snad ani popel. Ale aby se s hlídáním obracela na Gábinu? Jeho bývalou ženu? Nemůže se zbavit pocitu, že se mu opakuje jeho minulost. A to ještě netuší, kdo bude jeho syna ve skutečnosti hlídat. Mastný, tedy ten, se kterým měl vždycky spory. Najednou si všichni budou hrát na spřízněné duše a on bude zase tím idiotem mimo hlavní dění. Na Gábinu tudíž nabíhá a zvýšeným tónem jí doporučuje, aby se mu nepletla do rodiny.

Kryštof si dává sraz se svým párovým terapeutem 

Že svého párového terapeuta ještě někdy uvidí, za to by Kryštof ruku do ohně nikdy nedal. A hle, on sám jeho přítomnost vyhledal a domluvil si s ním konzultaci v kavárničce. Tam na něj vyklopí směs svých rozporuplných pocitů a doufá, že mu je terapeut utřídí, učeše... nebo za něj ideálně jeho situaci vyřeší. Jenže on znovu mluví v hádankách a má pro něj maximálně nějaká doporučení. Tentokrát je však Kryštof ochotný poslouchat, a proto je to jiné. Už neprská, nekope kolem sebe. Sám si uvědomuje, že se sebou musí zkrátka něco udělat. Kdyby ho viděla Věrka, byla by na něj náležitě pyšná. Je ale dobře, že to neví. Dost, že ho otravuje s maturitou, na kterou její syn nemá a mít nikdy nebude. Je rád, že zaplatí vše potřebné a zůstane mu něco na terapeutické lekce. Na sezení, na které by možná vůbec nemusel chodit, kdyby do něj Věrka při výchově vložila více důvěry.