FOTOGALERIE: Vybavíte si scénu "Vyderžaj, pijaněr!" v Pelíšcích? Je v ní zásadní logická chyba s proudem. Chytrým to dojde rychle

Pelíšky jsou pro spoustu z nás vánoční jistota – jakmile začnou, najednou znáte každou hlášku dopředu. Jenže za těmi nejznámějšími scénami se schovává hromada zákulisních momentů, které jsou někdy ještě vtipnější než samotný film. V tomhle článku najdete krátké, šťavnaté zajímavosti o natáčení, improvizacích a nečekaných trapasech na place. A vsadím se, že minimálně u pár z nich si řeknete: „Počkej… to jako fakt?!“

Bolek Polívka prý během natáčení prostě vzal zapálenou prskavku a z vlastní iniciativy ji „zapíchl“ Simoně Stašové do drdolu. Tahle věc nebyla ve scénáři a režisér to původně vůbec neplánoval. Nejlepší je, že reakce Stašové u zrcadla je podle zákulisních vzpomínek autentická. Protože to na kameře vypadalo skvěle (a taky to bylo absurdně vtipné), nechali to ve filmu.

Eva Holubová věděla, že Jaroslav Dušek miluje improvizaci a že s ním nikdy nevíš, co přijde. Tak si prý vzala z domova dvojité spodní prádlo, aby měla klid. A ještě k tomu vběhla do šatny Simony Stašové pro stahovačky. Údajně je na sebe narvala tak, že je pak museli dokonce nastřihnout.

Zatímco většina herců se u intimních scén spíš „kryje“, Dušek šel prý do všeho s naprostou vervou. Dokonce se chtěl při postelové scéně svléknout úplně donaha. Nakonec to ale dopadlo tak, že se točilo „jen“ v trenýrkách. A aby toho nebylo málo, i věta o „kvalitním sexu“ měla být jeho vlastní nápad mimo scénář, takže Holubová měla co dělat, aby se nesmála.

Scéna, kdy Duškovi v koupelně chytají vlasy od plynové karmy, se netočila jednou a dost. Podle zákulisních historek ji museli opakovat šestkrát. Duškovi mezitím stihly vlasy ohořet tak, že už „došel materiál“. Produkce to pak zachraňovala příčeskem. Realismus je super, dokud ti nesmrdí hlava po spálenině.

Na chodbě školy je moment, kdy Kodet přetáhne Duška holí. Podle jedné zákulisní verze to tvůrci vymysleli jako změnu oproti původnímu dialogu a Duškovi to dopředu neřekli. Výsledek tak měl být o to „pravdivější“. A Dušek si to údajně odnesl pořádnou modřinou. Tohle je přesně ta hranice, kdy komedie začne chutnat lehce po arnice.

Jedna z nejcitovanějších vět filmu prý původně vůbec nebyla ve scénáři. Stella Zázvorková ji měla vystřelit jako improvizaci přímo během natáčení. A protože to sedlo jak prdel na hrnec (pardon), zůstalo to ve finálním střihu. Je to krásný příklad, jak někdy stačí jedna spontánní věta a narodí se legenda. A pak už jen slyšíš tu repliku pokaždé, když někdo vytáhne „nerozbitné“ skleničky.

Trik, kdy si Donutil zapálí panáka, vypije ho a pak „vyfoukne“ plamen, se prý nacvičoval celý den. Protože to bylo fakt nebezpečné, asistovali u toho pyrotechnici. A aby byl plán B, stál za ním asistent s autogenem. Komické je, že pozorný divák prý může ve záběru na chvilku zahlédnout kousek techniky za jeho hlavou. Takže když máš pocit, že je to šílené, tak ano — bylo to šílené i na place.

I tahle maličkost je vyloženě „pelíškovská“: velký tvrďák Kraus a přitom boj s novým chrupem. Podle zákulisních poznámek měl Jiří Kodet v době natáčení nově udělané zuby. A než si na ně zvykl, prý trochu šišlal. Přesto (nebo právě proto) působí jeho projevy ještě autentičtěji – jako když se člověk rozčiluje tak, že mu ujíždí i artikulace. A upřímně: Kraus by byl Kraus i se šišláním na pět jazyků.

Jedna z historek říká, že se hned druhý natáčecí den „záhadně“ ztratil scénář s režijními poznámkami. Hledání prý rozpoutalo slušnou paniku, hlavně u režiséra. Nakonec se měl scénář najít mezi rekvizitami. Je to ten typ situace, kdy si říkáš: „Tohle by se do filmu taky hodilo.“ A zároveň se ti potí ruce, i když to jen čteš.