Vlasta Burian a Martin Frič veselohrou Anton Špelec, ostrostřelec začali velmi úspěšnou spolupráci

O filmu

Anton Špelec je především hrdým ostrostřelcem. A věří, že přichází jeho čas. V jeho malém městě se chystá velká slavnost, při níž budou zasloužilí ostrostřelci dekorováni medailemi. Anton doufá, že tentokrát přijde řada i na něho. Jenže stane se nepříjemná věc. Jedna medaile chybí, a protože stojí tak nešťastně, tak se na něj nedostane. Musí si rok počkat.

V hospodě, kde zapíjí žal, se pak opije, že urazí císaře pána a má jít do vězení. Jenže Anton nemá na nějaké vysedávání ve vězení čas. Musí dokončit důležitou zakázku, a tak se rozhodne poslat za sebe do vězení svého zaměstnance Josefa Kukačku a sám doma tajně pracuje.

Ani Kukačkovi se do vězení moc nechce a pošle tam místo sebe tuláka, který by rád přečkal ve vězení zimu. Vlastně udělal dobrý skutek.

Tulák naneštěstí v době výkonu trestu zemře. Tak se stane, že Anton je oficiálně mrtvý, a v městečku se chystá slavnostní pohřeb. Vychytralý ostrostřelec má odvahu i smysl pro humor, a tak vymyslí způsob, jak se jít na svůj vlastní pohřeb podívat. Objeví se mezi smutečními hosty jako svůj vlastní bratr Rudolf, který prý žil dlouhá léta v cizině. Je velmi podobný Antonovi, ale chová se zcela jinak. Manželka i příbuzní si tohoto nového Špelce více váží. Stane se také ostrostřelcem...

Fraška vracející se do období Rakouska-Uherska vznikla v roce 1932 na motivy divadelní hry Emila Artura Longena, jehož jiná předloha už inspirovala Burianovu populární komedii C. a k. polní maršálek (1930). Po úspěchu Antona Špelce patřil Martin Frič po několik let mezi Burianovy dvorním režiséry. Společně realizovali ještě snímky Pobočník Jeho Výsosti, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Katakomby a Když Burian prášil.