Ondřej Sokol a Martin Finger z Ulice společně nenáviděli Sagvana Tofiho. Proč? Co mu provedli?
Herec Martin Finger a Ondřej Sokol jsou kamarádi již od dospívání. Poprvé se potkali na gymnáziu, kde oba studovali, a od té doby jsou nerozlučná dvojka. To Ondřej Sokol přemluvil Martina Fingera, ať se přihlásí na herectví. Martin chtěl být totiž původně kriminalistou. Za studií na DAMU měl častokrát chuť s tím skoncovat, měl pocit, že nemá dost talentu a nestačí ostatním. Dnes je však Ondřejovi vděčný.
Pochybnosti o něm samém se čas od času objeví, ale dělá, co má rád. A vždy je tu jeho kamarád, který mu dokazuje, že jako herec je výborný. Jsou vzájemně propojení, a když se objeví v nějakém stejném projektu, třeba v úspěšném seriálu Devadesátky, je vidět jejich vzájemné blízké přátelství. Společně natočili vlastní film Krásno. Chtějí sami sobě napsat pohádku o obstarožních princích. Nikdy totiž prince nehráli.
„…trpěli jsme skutečně takovou jako čirou bezbřehou nenávistí k Sagvanovi Tofimu a potřebovali jsme si to nějak vybít…“
Martin Finger byl také nadějný sportovec. Hrál hokej a jednou se dokonce postavil proti samotnému Jaromíru Jágrovi. Tomu bylo tenkrát nějakých jedenáct let a už v tu dobu Martina trenér varoval, ať si dá na toho Jágra pozor. Martin Finger hokej miloval, a protože musel poctivě trénovat, byl v hokejové třídě, dělal si z Ondřeje Sokola hokejovou figurínu a trefoval se do něj.
Ještě na gymnáziu si psali divadelní hry sami a také v nich sami vystupovali. Opustili dramatický kroužek, nic jim nedával. Chtěli si to dělat po svém. Tvořili, při nejmenším pro ně, legrační představení. Vytvářeli představení a rozhlasové hry na přání. Třeba pro Socialistický svaz mládeže. Z jedné scénky však byl pořádný průšvih. Zesměšnili celý učitelský sbor včetně ředitele.
Jednou si vzali za oběť Sagvana Tofiho, kterého tenkrát oba nenáviděli. Záviděli mu jeho popularitu a oblíbenost u dívek a žen. „My jsme trpěli skutečně, a jako tímto samozřejmě se musíme Sagvanovi omluvit, ale trpěli jsme skutečně takovou jako čirou bezbřehou nenávistí k Sagvanovi Tofimu a potřebovali jsme si to nějak vybít, takže jsme natáčeli takovou jako dlouhou rozhlasovou hru o pátrání na takový planetě, ze který Sagvan teda je a tam ho jako hledali nějaký kosmonauti. A bylo to opravdu čistě jenom o tom vybít si tu nenávist, no. Divadlo a umění je terapie,” s úsměvem vyprávěl Ondřej Sokol na návštěvě v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.