Oblíbený způsob natáčení se ne vždy vyplatí aneb nejlepší a nejhorší remaky

Oblíbený způsob natáčení se ne vždy vyplatí aneb nejlepší a nejhorší remaky
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Hollywood není vždycky kreativní. Přestože se mu přezdívá „fabrika snů“, občas bychom mu měli říkat spíše „fabrika kopií“. Pokud byl filmový náměť v minulosti úspěšný, je pravděpodobné, že i remake daného filmu diváky zaujme. Někdy se to povede, často ale ne.

Zdařilé remaky

Kniha džunglí (2016) a Lví král (2019)

Co se týče úspěšných, a i povedených remaků, vede si Disney zatím nejlépe. V roce 2016 zveřejnil Disney vizuálně působivý snímek „Kniha džunglí“. První díl několikaletého projektu realistických remaků starých kreslených klasiků nás ohromil neuvěřitelnou technickou finesou a dokonalou souhrou počítačových efektů s mladým hercem Neelem Sethiem. Navíc byl film obohacen hlasy světových celebrit, jako například Billa Murraye, Idrisa Elby, Bena Kingsleyho, Scarlett Johanssonové a Christophera Walkena.

Roku 2019 dokázal Disney vydat ještě lepší remake, a to film „Lví král“. Počítačová animace a CGI se nedá s ničím podobným porovnat. Stromy, traviny a zvířata vypadají realističtěji než opravdická příroda, a že děj je úplně stejný jako v originále z roku 1994 se dá bez problémů přehlížet.

Kniha džunglí: originál – 81 %; remake – 80 %

Král lvů: originál – 86 %; remake – 77 %

Zrodila se hvězda (2018)

Je těžké vybrat nejlepší remake filmu „Zrodila se hvězda“. Původní film z roku 1937 (který je jediným nehudebním snímkem této řady) má na Rotten Tomatoes stoprocentní hodnocení, na ČSFD se může pochlubit alespoň se 73 %. Verze z roku 1954 je zachována v Národním filmovém registru USA a řadí se mezi nejlepší muzikály všech dob. I v českém znění si užívá velké oblíbenosti. Pak se ale objevil spíše suboptimální remake z roku 1976 – jediným pozitivem je tu skvělý zpěv Barbary Streisandové.

Remake z roku 2018 s Bradleym Cooperem a Lady Gagou v hlavních rolích je ale nejspíše korunou remaků. Díky třem nominacím na Oscara (Lady Gagy jako nejlepší herečka, Sam Elliot jako nejlepší vedlejší herec a i jako nejlepší film) a jednomu vítězství (nejlepší song „Shallow“), se stal tento snímek nejúspěšnější verzí filmu „Zrodila se hvězda“.

Originál – 73 %; remake 1954 – 77 %; remake 1976 – 63 %; remake 2018 – 76 %.

Nepovedené remaky

Noční můra v Elm Street (2010)

Pokud si budeme povídat o špatných remacích, nevyhneme se hororům. Sem patří například rozhodně neuspokojivý remake hororové klasiky „Noční můra v Elm Street“ z roku 2010. Poté, co se dotočilo poslední oficiální pokračování „Freddy vs. Jason“, odešel z projektu Robert Englund. V remaku se v roli šíleného vraha z nočních můr objevil Jackie Earl Haley. Přestože si nemůžeme stěžovat na jeho herecký výkon, podivný vzhled monstra a celkově špatné provedení filmu nás prostě nedokáže ohromit.

Originál – 75 %; remake – 48 %.

Psycho (1998)

Mistrovské dílo Alfreda Hitchcocka z roku 1960 „Psycho“ stanovilo nový standard pro hororové filmy a je pravděpodobně zodpovědné za celý žánr brutálních slasherů. Černobílá atmosféra, geniální hudba a legendární scéna ve sprše se dodnes zaryly do filmové historie. Proč se pak musel natočit nějaký remake? Ze začátku to sice neznělo tak špatně, dokud fanoušci nezjistili, že nejde o očekávaný nový příběh, ale o opakované vyprávění známého děje – s Vincem Vaughnem jako Normanem Batesem. Vince Vaughn zajisté není špatným hercem, ale do této role se skutečně nehodí.

Originál – 88 %; remake – 49 %

Fame – Cesta za slávou (2009)

Originál „Sláva“ z roku 1980 patří mezi hrstku filmů, jež si může říkat „držitel Oscara“. Díky nezapomenutelným písním a skvělému vystoupení zpěvačky Ireny Carové měl film podíl na vzkříšení muzikálů i na ovlivnění budoucích tanečních filmů. Pokud by však v angličtině neměl stejný titul, mohl by se jeho remake z roku 2009 snadno zaměnit za levný film, který se obvykle odvysílá v neděli odpoledne na Disney Channel.

Herecky katastrofický a velmi špatně upravený remake byl režisérem originálu Alanem Parkerem okomentován krátce a výstižně slovíčkem „příšerný“.

Originál – 79 %; remake – 52 %

 

Zdroj:

  • autorský text