Vznik tohoto legendárního večerníčku provázely neuvěřitelné okolnosti. Pohádku z dob normalizace si zamilovaly miliony diváků

Námět dodala sběratelka folklóru

Večerníček o bájném duchu hor Krakonošovi, chamtivém Trautenberkovi a jeho poddaných je dnes, po půl století, stále oblíbený. Na začátku příběhu Krkonošských pohádek stála sběratelka krkonošského folkloru Marie Kubátová, která s televizní scenáristkou Boženou Šimkovou už spolupracovala na pohádkách v minulosti. Když Šimková dostala do rukou pohádku Jak spolu Krakonoš a pan z Trautenberka vedli válku, zdálo se jí to na zfilmování málo, a tak do děje přidala Anče, Kubu a hajného.

Scenáristka pracovala tajně

Tak vznikl scénář k prvním sedmi příběhům a nápad, že by epizody mohly být hrané. Na to ale v Československé televizi nechtěli slyšet. Už se to zkoušelo a nedopadlo to dobře. Problém byl i s Boženou Šimkovou, která neschvalovala vstup okupačních vojsk na naše území a byla na černé listině. Její jméno se u projektu uvádět nesmělo.

Nakonec přece jen nápad na hrané příběhy dostal zelenou a mohlo se točit. Na vše dohlížela režisérka Věra Jordánová. Stal se i malý zázrak a na pohádky byl určen nejdražší barevný materiál Kodak z Ameriky.

Vše vzniklo v jednom ateliéru

Večerníček se odehrával v jediném trikovém ateliéru na Barrandově. Jaroslav Satoranský byl udivený, co všechno dokázali šikovní mistři dekorací v jednom prostoru vytvořit. Na jednom místě byla chaloupka, kousek vedle les a dokonce i potůček, ve kterém plavali pstruzi. Natáčelo se i s jinými zvířaty, která do lesa patří.

Natáčelo se v noci, jinak se herci nebyli schopni společně sejít. Každý měl své pracovní závazky. Po představení v divadle je odvezli na Barrandov, kde asi do šesti do rána točili a v každé volné chvíli podřimovali, aby si trochu odpočinuli. Trautenberk měl zamluvenou postel.

Práce se sojkou

Obsazení doplňovala i sojka, která vše, co zahlédla, ještě za tepla hlásila Krakonošovi. Loutkoherci Jana Prachařová a Jaroslav Vidlař sice nebyli vidět, ale aby sojku probudili k životu, strávili na natáčení dost času, a to dokonce i ve výškách, aby to vypadalo, že sojka letí a oni nebyli vidět. Vidlař tak často předváděl doslova kaskadérské kousky, když chodil po provizorních lávkách z prken, provizorně postavených několik metrů nad hlavami herců.

Boj dobra a zla měl úspěch nejen u dětí

Výsledek stál za to. První díl nazvaný Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru měl premiéru 30. dubna 1974. Hraný večerníček, který v sobě skrývá zábavu i poučení, si získal obrovský zájem publika. V následujících letech se natočila další dvě pokračování. Herci trošku zestárli, Satoranský začal šedivět, tak mu museli barvit vlasy.

Celkem vzniklo dvacet epizod a jako autorka byla uváděna Zdena Podhrázská. Teprve po sametové revoluci se v titulcích objevila Božena Šimková. Knižně vzniklo i pokračování příběhu Anča a Kuba mají Kubíčka. K zfilmování už bohužel nedošlo.