Kam kráčí filmový a televizní průmysl a co nás bude bavit v budoucnosti

Co nás čeká

Chybující hrdina je mnohem zajímavější než ideální hrdina. To bylo vždy pravidlem vyprávění a asi to tak zůstane. Čím více překážkám hrdinové čelí, tím jsou jejich příběhy poutavější. A mezi tyto překážky patří i očekávaný růst postavy, její zdokonalení a sebereflexe. Jasně kladný a neomylný hrdina je zastoupen pouze v žánru sci-fi.

Mladší diváci jsou sofistikovanější a pozornější. Chtějí se vcítit do postav a mít k nim vztah. Zavedený příběh je jednou z rozhodujících složek dnešního hrdiny. Něco, co v mnoha klasických filmech kinematografie často chybělo.

Mladí diváci jsou velmi aktivní a nechtějí být jen pasivními diváky, i pokud sledují starší snímky.

Například film Dobyvatelé ztracené archy je celosvětově bezpochyby jedním z největších filmových hitů, které odstartovaly kinematografii 80. let. Drsný profesor archeologie (Indiana Jones) bojuje s nacisty, aby získal relikvii. Je to dobrý film, který má stále co nabídnout a dnešní publikum to pozná. Oceňuje dobrodružství a úsilí vynaložené na výrobu filmu. Ale jsou tu otázky mladých diváků:

„Proč se jmenuje Indiana Jones?"

„Co ho přimělo stát se archeologem?"

„Proč používá bič?"

 „Kdo učí na jeho hodinách, když je pryč?"

Až třetí film série tyto otázky částečně řeší. Je snadné to označit za pedantské, ale pro diváky je dobré, že chtějí, aby děj „nevyšuměl“ a měl logiku. Budoucí publikum bude od filmových a seriálových postav očekávat více a tvůrcům neprojde, pokud se sami zapletou v ději a nenabídnou divákům logické vysvětlení všeho, co příběh nabízí. Mnoho diváků, kteří jen těžce nesou nelogické zvraty v ději, bude jásat. A ke slovu se mnohem více dostanou antihrdinové a tvůrci budou muset vymyslet schůdný způsob jejich vývoje, aby si získali přízeň diváků.

Rozhodně nebude stačit v ději dynamika dobra vs. zla. Divák bude požadovat mnohem víc.

Důvtipné publikum

Techniky filmového vyprávění se od vzniku formátu vyvíjely. Rané publikum 19. století bylo v úžasu, když vidělo velké obrazy promítané na plátno. Traduje se, že při promítání filmu bratří Lumierových Příjezd vlaku do La Ciotat v roce 1896 se diváci v publiku pokoušeli uhnout vlaku jedoucímu před kamerou. Ať už je tato stará legenda pravdivá, nebo ne, zdůrazňuje důležitý koncept. Diváci se učí přizpůsobovat vizuálnímu vyprávění.

Diváci se přizpůsobili tomu, jak každá generace filmů za posledních 120 let představila nové koncepty (barva, zvuk, speciální efekty). Dnes je to stejné, ovšem s jedním důležitým rozdílem. Filmová tvorba již není řemeslem mystiky a magie. Výrobní nástroje a zdroje jsou na dosah každého. S chytrými telefony chodíme všichni s přenosnými studii v kapse.

Moderní diváci jsou důvtipní v metodách vizuálního vyprávění. Znají nastavení a jeho přínos, rozumí struktuře dějství a očekávají složité vyprávění.

Konec bijáku?

Vznik dostupných streamovacích platforem vzalo filmovému průmyslu vítr z plachet. Dnes mezi sebou bojuje několik velkých filmových studií o nejvýdělečnější premiérový víkend a divák prchá z předražených kinosálů k streamovacím projektům, kde si za cenu jedné vstupenky do kina užije měsíc sledování filmového kanálu.

S dostupnými videotékami nemůže žádný provozovatel multikina soutěžit. Paradoxně tak tyto giganty, které zlikvidovaly klasická kina, upadnou během pár let v zapomnění.

Diváci stále více upřednostňují seriálové formáty. Šanci tak dostávají i epické příběhy, které se nikdy neobjevily ve filmech, protože by se do tak krátkého formátu nevešly. Co by byla Hra o trůny, Perníkový táta nebo Papírový dům, kdyby děj končil po sto minutách?

A co víc, streamovací platformy nabízí možnost kdykoliv se vrátit k některé z epizod anebo vychutnat si děj oblíbeného seriálu třeba během celého deštivého víkendu.

Ani velkofilm nebude stačit s dechem v konkurenci seriálové ságy o padesáti epizodách. Filmy se tak časem dostanou pouze na okraj této oblíbené zábavy a budou muset nabídnout originální formát, který si získá pozornost diváků.