Jak vyrobit vraha: Někdy být nevinný ke svobodě nestačí
Ani autor krimi by takový příběh nevymyslel
Jde o životní příběh Stevena Averyho, muže z Manitowocu ve Wisconsinu, který si odseděl 18 let ve vězení za sexuální napadení a pokus o vraždu Penny Berntsenové. A tím jeho příběh ani zdaleka nekončí. V první sérii o deseti epizodách se jedná převážně o události z let 1985 – 2007. Pojďte si shrnout 1. díl tohoto časosběrného dokumentu.
Osmnáct let ztraceno (Epizoda 1)
Optimistický začátek vypráví o okamžiku radosti, kdy na základě vzorku DNA je Steven Avery propuštěný z věznice. Z mladíka na začátku života je nyní podsaditý muž ve středních letech. Nejlepší roky života odvál čas.
Trestní obhájci i novináři se shodují v tom, že jde o jeden z největších justičních omylů všech dob. A myslíte si, že se bude za jeho uvěznění někdo zpovídat? Dostihne spravedlnost tehdejšího šerifa Thomase Kocourka a okresního státního zástupce Denise Vogela? Osvobozený vězeň žádá odškodnění 36 milionů dolarů. Je to hodně nebo málo, za promarněných nejlepších 18 let v životě?
Pojďme se vrátit do doby, kdy probíhalo vyšetřování nestandardním způsobem a důkazy byly „vyráběny“ s jediným cílem, usvědčit podezřelého. Zástupci státu nejednali tak, jak jim přikazuje zákon.
Steven měl smůlu, že pocházel z velké rodiny, která si žila sama pro sebe a nezapojovala se už tradičně do dění místní komunity. Ta rodinu automaticky považovala za podezřelou, divnou a špatnou. A přesně takové mínění měla o Stevenovi jeho sestřenice Sandra Morrisová, která na něj podala stížnost a v příběhu o ní ještě uslyšíte.
Mladý muž měl už v trestním rejstříku pár „klukovi“, jako když se například s partou mladíků vloupal do hospody, kde odcizili 6 plechovek piva, dva sendviče a 14 dolarů. Bylo na něj tedy pohlíženo jako na protřelého kriminálníka, kterého je třeba dostat na dlouho do vězení. Alespoň šerif a státní zástupce to tak pojali.
Jenže mladík už dospěl, měl ženu a děti. K jeho smůle byla sestřenice Sandra Morrisová vdaná za zástupce šerifa. Když ji jednou Steven kvůli pomluvám, které o něm šířila, vyhrožoval, hned z toho byl velký případ a šerif se do celé aféry ochotně zapojil a na mladíka měl očividně spadeno.
Když byla ctihodná občanka místní komunity Penny Berntsenová napadená při rekreačním běhu mužem, který se jí pokusil znásilnit a vyhrožoval jí smrtí, byl viník hned jasný. Přestože původní popis oběti neodpovídal podobě Stevena, čím intenzivněji věc šerif prošetřoval, tím více pod jeho vlivem oběť násilí získala přesvědčení, že útočníkem byl Steven.
A potom se vyšetřování ujala zástupkyně šerifa, Judy Dvorakova, výborná přítelkyně sestřenice Sandry. Vztahy v malých městech jsou v celém světě stejné, a tak Judy věděla o zášti Sandry vůči Stevenovi a proč by se kamarádce nezavděčila, když to bylo tak snadné.
Manžel oběti patřil k velice důležitým lidem ve městě a všichni už chtěli mít útočníka za mřížemi.
Jak později vyplynulo, oběť odepisovala svou výpověď ve stavu, kdy měla po útoku dočasně poškozený zrak a ani nečetla, co vlastně podepsala. Navíc tehdejší policejní ředitel ji předložil portrét útočníka, který nakreslil ne podle její výpovědi, ale podle fotky zadrženého, kterou měl v archivu z minulosti. Zmatená žena potom podle podstrčeného portrétu identifikovala Stevena jako útočníka. A došlo tak k zatčení. Bez možnosti telefonátu advokátovi, bez informací rodině, v izolaci. Tak to rozhodl šerif Kocourek. Stevenovi bylo 23 let a doma měl čerstvě narozená dvojčata. Manžel oběti patřil k velice důležitým lidem ve městě a všichni už chtěli mít útočníka za mřížemi.
A potom přišel na scénu Gregory Allen, kriminálník a sexuální delikvent, který mimochodem ve stejné oblasti už před dvěma lety napadl jinou ženu. Policie i zaměstnanci kanceláře státního zástupce marně upozorňovali šerifa a státního zástupce, že je za mřížemi nesprávný muž. Ani u soudu to nebylo lepší. Steven měl 22 svědků, kteří hovořili v jeho prospěch. V době činu byl s rodiči a pomáhal jim s prací. Viděla ho celá řada lidí, které soud označil za lháře. Obžalovaný dostal 32 let vězení. Za nějaký čas přišel o rodinu, protože manželka už sama děti nezvládala.
DNA poprvé
Přestože v letech 1986 až 1994 Steven podával celou řadu odvolání, vše bylo zamítnuto. Až v roce 1994 se jeden z vyšetřovatelů ponořil do spisu a nestačil se divit. Našel dokonce v důkazních materiálech i biologický materiál a nechal udělat rozbor DNA z úlomků nehtů, nalezených na oběti. Test jasně prokázal, že nehty nebyly Stevena. Soudci to ale nestačilo a odvolání zamítl. Bylo to už 12 let od odsouzení.
Zatím dostával Steven dobré rady, aby se k činu přiznal, že bude mít velkou šanci se na podmínku dostat z vězení. Mezitím jeho matka posílala soudní spisy do médii po celé zemi v naději, že někdo příběh zveřejní a znovu se otevře vyšetřování.
DNA podruhé
Dočkala se až v roce 2001, kdy se případu ujala jedna organizace. Věda už v té době pokročila a na řadu přišly pubické chlupy, které byly nalezeny na oběti. Bylo jich celkem 13. Jedenáct nemělo kořínky, jeden patřil ženě a jeden byl cizí. Nebyl Stevena. To by možná opět soudci nestačilo, ale v databázi už měly kriminalisté vzorky odebrané zatčeným a našli shodu se vzorkem DNA Gregoryho Allena, na kterého před léty upozorňovali policisté i zaměstnanci státního zastupitelství.
Někdy si lidé na pravdu musí počkat a spravedlnosti se možná ani nedočkají…
Odhalení zasáhlo kancelář státního zástupce i šerifa jako bomba. Pravý násilník se od té doby dopustil dalších deliktů a ve 47 letech byl odsouzený na 60 let vězení. Generální prokurátor nechal celé vyšetřování prošetřit a neshledal v něm žádné pochybení. Neunikl mu detail, že byl ve vězení 18 let člověk za zločin, který nespáchal?
Zdroj: