Svět žasl, když se objevil její životní příběh: Herečka, ikona i hrdinka

Svět žasl, když se objevil její životní příběh. Ultra štíhlá kráska netrpěla anorexií, ale na její tělesné konstrukci se podepsalo nedobrovolné hladovění. Za dokonalým vzhledem se skrývalo mnoho těžkých událostí, které měly vliv na její vzhled a přístup k životu. Éterická herecká hvězda dokonce uprchla z nacistického bordelu, před kterým ji nezachránilo ani to, že byla dcerou baronky.

Film, kterým pobláznila svět

V době, kdy Audrey natáčela snímek Snídaně u Tiffanyho, jí bylo třicet let. Vypadala mnohem mladší, ale zároveň z ní vyzařovala ženskost. Scéna, kdy stojí před výkladní skříní klenotnictví a drží kelímek s kávou a croissant, vstoupila do historie kinematografie. Jednoduché, ale velice elegantní a zároveň trochu provokativní šaty, které měla na sobě, ovlivnily dámskou módu šedesátých let a staly se nadčasovým modelem, který by neměl chybět v šatníku žádné moderní ženy ani v dnešní době.

Barončina snaha ochránit své děti před válkou nevyšla

Audrey se narodila v roce 1929 v Bruselu holandské baronce a britskému bankéři. Od pěti let byla v internátní škole v Anglii. Otec rodinu ještě před druhou světovou válkou opustil a její matka se rozhodla na podzim roku 1939 poslat dceru i se dvěma bratry do Holandska k prarodičům. Bláhově se domnívala, že v neutrálním Holandsku budou děti před válečnou vřavou v bezpečí. To byl chybný předpoklad.

Strach, hlad a útěk z nacistického nevěstince

Už v roce 1940 Němci dobyli Holandsko během jednoho týdne. Jedenáctiletá dívka žila ve strachu, že skončí v některém z vojenských nevěstinců, jak se to stalo mnoha jiným. A jednou ji opravdu chytili a odvezli do nevěstince. Byla však moc drobná, a tak skončila prozatím v kuchyni. Odtud se jí podařilo uprchnout. Nejhorší válečná doba ji teprve čekala. V roce 1944 Němci zabavili už tak skromné zásoby potravin a paliva a čtyři a půl milionu lidí hladovělo a mrzlo. Podle odhadu v důsledku hladu a zimy zemřelo přes 18 tisíc Holanďanů a mnoho dalších mělo nalomené zdraví.

Doručovala zprávy pro odboj a jedla tulipánové cibulky

Audrey se zapojila do odboje a pomáhala doručovat vzkazy. Jenže i ona byla vyhladovělá a jídlo z mouky, kterou rodina dělala rozemletím tulipánových cibulek, jí nestačilo. Onemocněla žloutenkou, měla problémy s dýcháním, chudokrevností a podvýživou. Trpěla také otoky nohou a chodidel a denně viděla tolik utrpení, že vlastní potíže přestala vnímat.

Viděla, jak nacisté nakládají Židy do dobytčáků a odváží je tam, odkud se nikdo nevracel. Ani s dětmi neměli nacisté slitování. Bála se i o bratry. Starší skončil v pracovním lágru, mladší se musel skrývat. Strýce a bratrance postavili ke zdi a zastřelili.

Fašistická minulost rodičů rodinu nezachránila

Dokonce ani její rodiče, kteří byli od 30. let členy Britského svazu fašistů, nedokázali rodinu ochránit. Její otec se k nim hlásil i během války, dokonce byl na večeři s Hitlerem. Po válce ho zajali Britové a internovali jej za zradu.

Z podzemí na svobodu a setkání s osvoboditeli

Audrey trávila konec války ve sklepě a když 29. dubna 1945 zaslechla zpěv a hlasy, vylezla ven. Počáteční šok, kdy na ni vojáci mířili puškami, se změnil ve veselí, když na ně promluvila anglicky. Byli nadšení, že osvobodili krajanku.

Vyhladovělá dívka málem zkolabovala, když naráz vypila plechovku s kondenzovaným mlékem a do ovesných vloček si dala pěknou porci cukru. Myslela si, že umře. Tato zkušenost ji vedla k tomu, že se v pozdějších letech naplno věnovala charitě, aby splatila morální dluh organizaci UNICEF, která se snažila za války zachraňovat vyhladovělé děti.

Balet jí překazila výška, herectví ji proslavilo po celém světě

Po válce se rodina odstěhovala do Amsterodamu a později do Londýna. Audrey si plnila sen a nastoupila do baletní školy. Základy už měla z doby, kdy před válkou chodila na hodiny baletu. K její smůle moc vyrostla a s výškou 170 cm nemohla s kariérou baletky počítat. Zkusila to tedy s herectvím a netrvalo to dlouho a objevila se jako hvězda tehdy nejslavnější show na Broadwayi. Ve stejné době dostala první hlavní roli ve filmu Prázdniny v Římě a svět filmu ji otevřel náruč. Největší sláva ji čekala v šedesátých letech, kdy natočila také snímek Snídaně u Tiffanyho a model šatů Huberta de Givenchy z italského hedvábí byly základem pro Little Black Dress neboli „malé černé“, šaty, které jsou univerzální pro každou příležitost.

Jedny ze dvou kopií šatů, které si Hepburn přivezla na natáčení do studia Paramount, vynesla na titulní stranu magazínu Harper's Bazaar v roce 2006 Natalie Portman a následně byly v aukci prodány za neuvěřitelných 467 200 dolarů, které šly na charitu.

Svět filmu herečka opustila v roce 1980 romantickou komedií A všichni se smáli. Poté se naplno věnovala charitě. Pouze v roce 1989 se ještě jednou vrátila před kamery v romantickém dramatu Stevena Spielberga Always.

Svou životní pouť ukončila v lednu roku 1993 ve Švýcarsku, kdy prohrála boj s rakovinou tlustého střeva.