Vzpomínka na Miloše Formana a jeho poslední český (trezorový) film, který získal nominaci na Oscara

Vzpomínka na Miloše Formana a jeho poslední český (trezorový) film, který získal nominaci na Oscara
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Mladá generace už tragikomickému příběhu z filmu Hoří, má panenko nerozumí, ale pokud Miloš Forman už v době jeho vzniku uvažoval o emigraci, tak trampoty spojené s jeho posledním českým filmem určitě přispěly k jeho rozhodnutí točit filmy jinde.

Právě léto je obdobím, kdy se tento film objevuje znovu v kinech jako klasika a připomínka starých časů. Forman si dovolil poukázat na některé lidské vlastnosti, na které nejsme úplně hrdí. Toto zrcadlo společnosti se vůbec nehodilo tehdejšímu režimu a nejen zástupci dělnické třídy, kteří nám tehdy vládli, byli tehdy snímkem pobouřeni.

Jednoduchý příběh hasičského plesu s hledáním kandidátky na královnu plesu, rozkradením tomboly a tragickým požárem, který vzal střechu nad hlavou starému a bezmocnému člověku, vytvořil takové morální dilema, že italský koproducent Carlo Ponti od spolupráce po shlédnutí filmu odstoupil. Film a jeho příběh mu přišel urážlivý a morálně nepřijatelný. Našel si banální výmluvu, že film nemá požadovanou metráž 2400 metrů, a tak od smlouvy odstoupil. Samozřejmě požadoval vrácení 80 tisíc dolarů, které do natáčení investoval.

Pro Formana to vypadalo na velký průšvih. Filmexport, který za spoluprací s Italem stál, chtěl peníze vymáhat po Formanovi. Naštěstí se našli ve filmové branži lidé od francouzského filmu, kteří podíl odkoupili, a získali tak na něj mezinárodní práva, což se jim vyplatilo.

Pontiho názor si vzali za svůj i komunističtí pohlaváři. Zasadili se o to, aby se film v českých kinech moc neohřál a skončil v trezoru, kde nemohl provokovat a ukazovat ostudnou stránku socialistické společnosti. Využili k tomu i záminku stížností velké skupiny hasičů, kteří protestovali proti způsobu, jakým je film líčí.

Dnes je vše jinak a film byl zařazen do Zlatého fondu naší kinematografie. Byl digitálně restaurován za pomoci Nadace českých bijáků, MFF Karlovy Vary a Národního filmového archivu.

O filmu

Legendární tragikomedie, kterou se tehdy pětatřicetiletý Miloš Forman v roce 1967 rozloučil s českou částí své režisérské tvorby, byla v kinech po prosincové premiéře v roce 1967 jen několik týdnů. Skutečnost, že byl film nominovaný v roce 1969 na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, se neměl nikdo dozvědět.

Překvapivě se podařilo film dostat k českým divákům pár měsíců před listopadem 1989. Po změně režimu filmová kritika obdařila snímek statutem nelítostné satiry na komunistickou společnost šedesátých let. Režisér Miloš Forman však o takové označení nestál a bral námět jako nadčasový, jenž nemusí být nutně spojen jen s totalitou.

I po letech vyvolává film zvláštní pocit studu za to, že by se takový příběh opravdu mohl stát, a to bez ohledu na režim a náladu ve společnosti.

Ale najdeme něco dobrého

Film hodně zviditelnil tehdy neznámého amatérského herce Josefa Šebánka, který vystřídal mnoho zajímavých dělnických profesí, mezi které patřila například profese voraře, autojeřábníka, leteckého mechanika, taxikáře nebo soustružníka. A mezi tím si odskočil na pár let do rodiny Homolkových, kde proslul nesmrtelnou hláškou:

Já ti řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš u mě mrtvej muž.

Ve filmu se také poměrně výrazně ukázala Milada Ježková, královna vedlejších rolí, která diváky bavila ve filmech jako Kulový blesk, Vrchní, prchni! nebo Vesničko má, středisková.

Zdroje článku: