Jeden z nejpodivnějších českých hororů Vlčí bouda
Filmy režisérky Věry Chytilové se většinou vyznačovaly tendencí inovovat zažité postupy. Dotýkala se těžkých existencálních témat. Vlčí bouda tak dopovídá typickému schématu jejích filmů, pro který také zčásti vypracovala scénář.
Zásadní faktor, se kterým se v současných českých filmech můžeme pomalu loučit, jsou bílé sněhové lány, uprostřed nichž stojí stará horská chata Vlčí bouda. Ta hostí lyžařský kurz, na kterém se sejde deset pečlivě vybraných dětí. Teprve po příjezdu na chatu, kde je čekají instuktoři Táta (Miroslav Macháček), Dingo (Tomáš Palatý) a Babeta (Štěpánka Červenková), zjistí, že jich je o jednoho víc. Chata je odstřižena od civilizace, zásoby jídla docházejí a jediným spojením s okolním světem je vratká lanovka.
Vztahy mezi skupinou mladistvích se na tak omezeném prostoru začnou brzy vyostřovat a zároveň přichází na to, že s trojicí vedoucích není něco v pořádku. Že podobný příběh znáte pod názvem Sněženky a machři? V tomto případě ale humor brzy vystřídá historie, když se ukáže, že vedoucí kurzu jsou mimozemského původu. I navzdory tomu (nebo možná díky tomu), že se příběh vyvine poměrně bizarně, působí silně mrazivým a sužujícím dojmem. Nejvíce tomu nahrává geniální Miroslav Macháček, při jehož pohledu tuhne krev v žilách.
V závěru z podivného experimentu vyplývá morální rovina poměrně jasně, v kontextu tehdejší doby byla navíc velmi úderná. Na Berlínském filmovém festivalu v roce 1987 byl horor nominován na Zlatého medvěda za nejlepší film. Byť se jedná o rozporuplný film, jeho deprimující atmosféra dovede bezpečně konkurovat současným vysokorozpočtovým psychothrillerům.
Zdroje: