U soutěžního pořadu Videostop se scházela celá rodina
Videostop vznikl ještě v Československé televizi a vysílal se od roku 1985. Jeho zašlou slávu se později snažila obnovit TV Barrandov pořadem Barrandovský videostop, ale ten už popularity svého předchůdce nedosáhl.
Nápad na takový soutěžní pořad vznikl překvapivě u televizního technika Vladimíra Bezděka a pilotní díl uváděl Josef Dvořák v květnu 1985. Dvořák však zjistil, že by musel každý měsíc absolvovat živé vysílání, a to mu bohužel nabitý divadelní program neumožnil. Role moderátora se tedy zřekl. Téměř celý rok se potom v živém vysílání objevoval hlasatel Armádního uměleckého sboru Zdeněk Tulis. Na něj si však jen málokdo pamatuje. Videostop byl a už asi navždy bude spojený s Janem Rosákem.
Ten na palubu oblíbeného Videostopu naskočil až po nějakém čase, bylo to v srpnu v roce 1987. Mezitím byl Videostop na chvíli zrušený, aby ho nahradil podivný pořad s ideologickým zaměřením na krásy Sovětského svazu. Ten však nikoho nezajímal. Jak jednou uvedl Karel Čáslavský, „byl pro blbost zrušený“.
Moderátor Jan Rosák získal za moderování pořadu nejen popularitu, ale i řadu diváckých ocenění. Právě Videostop z něj udělal žádaného moderátora. V pořadu se střídali i režiséři, nakonec se nejvíce osvědčil Ivo Paukert, který natočil 140 epizod z celkových 186.
S Videostopem je spojená také postava Karla Čáslavského, filmového historika, který věděl o filmové tvorbě prakticky vše. Pro Videostop napsal část scénářů, stal se spolumoderátorem a porotcem. I pro něj byl tento pořad v kariéře zásadní a z plachého archiváře se stal uznávaný odborník na filmovou historii.
Karel Čáslavský se ve Videostopu orientoval hlavně na filmovou prvorepublikovou klasiku, Rosák zase preferoval filmovou tvorbu od šedesátých let do současnosti a Vladimír Bezděk cílil na televizní tvorbu. Všichni se tak skvěle doplňovali.
Princip soutěže byl jednoduchý a zábavný. Od prvního ročníku byly z publika vylosováni 4 soutěžící. Publikum většinou tvořili zaměstnanci nějakého podniku, kteří se znali. Proti soutěžícím seděli významné osobnosti (herci, zpěváci, moderátoři, spisovatelé, režiséři atd.). Byli to poradci soutěžících, se kterými byli spárovaní. Soutěžící ani porotci nevěděli, kdo s kým hraje. Diváci to zjistili pomocí obrazu v obraze.
Otázky se týkaly filmů nebo televizních pořadů. Soutěžící měli k přihlášení k odpovídání tlačítko, kterým zároveň zastavili ukázku. Po odpovědi na soutěžní otázku následovala doplňující otázka, na kterou odpovídali VIP hosté (správnou odpověď znali). Mohli však i blafovat. Když soutěžícího přelstili, získali si bod pro sebe. Když si soutěžící nevěděli radu, mohl odpovědět někdo z publika a bod věnovat.
V určité části soutěže se poradci a soutěžící spojili a hráli už spolu. Vítěze čekala nakonec elektronická hra, kde si pomocí správného zastavení kostek mohl výhru zdvojnásobit, nebo naopak snížit.
Soutěžící mohli vyhrát třeba elektroniku. Nejlepší výhrou byl televizor, cenu útěchy obstarala hra Člověče, nezlob se.
Otázky nebyly těžké a diváci tak mohli „soutěžit“ spolu s osazenstvem pořadu, a to je bavilo.
Pořad se dočkal drobných změn v roce 1987 (snížení počtu soutěžících a poradců na 3) a potom po roce 1989. Bohužel si nová doba vyžádala modernizaci pořadu, a ta se divákům do vkusu netrefila. Pořad byl navíc odsunutý na pozdní nedělní večer a ztratil sledovanost. Z obrazovek ČT definitivně zmizel v roce 2002.
Znovu se ho na žádost diváků snažila oživit TV Barrandov, opět s Rosákem. Karel Čáslavský už chyběl a byl nahrazen různými režiséry. Rosáka později nahradila Halina Pavlowská, ale ani ta nedokázala přivést diváky ke sledovanosti a po pár dílech pořád skončil.
Dnes už ani nové soutěžní pořady českého původu nevznikají a kupují se osvědčené licence na zahraniční projekty.
Zašlou slávu oblíbeného pořadu si můžete připomenout v iVysílání ČT.