Šógun: Náročnost natáčení se vyplatila a seriál diváky uhranul

Šógun: Náročnost natáčení se vyplatila a seriál diváky uhranul

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Šógun, který patří v současnosti k nejlépe hodnoceným zahraničním seriálům, byl natočený podle bestselleru Jamese Clavella. Děj zavede diváky do Japonska roku 1600 na pokraj občanské války, která ovlivnila celé japonské dějiny.
Obsah článku
  1. Extrémně pečlivá příprava na natáčení
  2. Vše muselo ladit

Vládce Joši Toranaga bojuje o vlastní život proti nepřátelům z Rady pěti starších, kteří se proti němu spikli poté, co byla u nedaleké rybářské vesnice nalezena záhadná ztroskotaná loď z Evropy.

Anglický lodivod zná tajemství, která by mohla Toranagovi pomoci vychýlit jazýček vah moci na jeho stranu a zneškodnit vlivné spojence nepřátel. Osudy Toranagy a lodivoda Blackthorna jsou spjaty s jejich tlumočnicí Todou Mariko, tajemnou křesťanskou šlechtičnou a poslední následnicí zneuctěného rodu. Ta musí skloubit nově nalezené přátelství s lodivodem s oddaností své víře a povinnostmi vůči zesnulému otci.

Tato desetidílná minisérie má uznávané japonské herecké obsazení. Natáčelo se v lokacích Vancouveru, ale ke spolupráci byli najati japonští odborníci. Vznikla tak plodná spolupráce východních a západních talentů ve jménu vyprávění autentického japonského příběhu.

Scény, lokace, dekorace, rekvizity, to vše bylo ve snaze o autentičnost navrženo tak, aby se divák i herci cítili, jako by vstoupili do feudálního Japonska roku 1600.

Extrémně pečlivá příprava na natáčení

Připravit historické kulisy nebylo jednoduché. Pro pouhé dvě epizody bylo postaveno tolik kulis, jaké bývají u natáčení filmu, který se točí 80 až 100 dní. Ke spolupráci byli přizváni i historici, aby vše (vesnice, zahrady, hrady, umělecká díla nebo hračky) odpovídalo tehdejší době. Vznikl zvláštní tým, který strávil tři měsíce vyráběním střešních tašek a jejich namáčením v pěti různých roztocích, aby bylo docíleno autentického vzhledu. Tašky byly vyráběny z ekologicky udržitelné pěny, aby byly lehké. Zároveň musely odolat rozmarům počasí. V materiálu byl i kukuřičný šrot, který filmařům způsobil řadu problémů. Našli v něm zalíbení ptáci a chodili na střechu na svačinky. Na štáb tak čekaly nekonečné opravy.

Období, do kterého byl seriál zasazený, bylo plné změn a kostýmy v té době byly velmi umělecké. Každý kostým v seriálu byl ručně vyrobený a kontroloval se každičký detail kostýmu, od látek přes barvy a styl až po střih a ušití. Látky se nakupovaly v Japonsku, stejně tak nitě. Návrháři si pečlivě nastudovali historické japonské kostýmy, aby pochopili, jak byly jednotlivé kusy oblečení vyrobeny.

Tvůrci dokonce dokázali využít „řeči barev“. Vesnice Adžiro byla v barvách šedá a indigo, které v té době převládaly. Látky měly u kostýmů pro vesničany hrubou texturu, jako třeba juta, což odráželo spojení s přírodou. V městech Ósaka a Edo byla použita pestřejší paleta barev s odvážnými vzory. Na hradě lordi a aristokraté oblékli odvážné vzory a hodně hedvábí s náročnými výšivkami.

Asi nejvíce ohromující byly kostýmy kurtizán, které reprezentovaly svobodu a prodávaly sen. Jejich kostýmy byly explozí barev a vzorů v podobě květin a ptáků. Nejdrahocennější kostýmy si přivezli účinkující prestižního divadla Nó. Tyto kostýmy se u umělců dědí po generace a jsou neuvěřitelně křehké a drahé, jako vzácná umělecká díla. Každý kostým byl střežený a opečovávaný nejen herci, ale i odborným personálem. Herci v nich mohli vystupovat jen dvě hodiny, protože jsou neuvěřitelně těžké.

Vše muselo ladit

Deset epizod si vyžádalo naprosto neuvěřitelnou organizaci. Jen o kostýmy se staralo 85 až 125 lidí, podle náročnosti natáčení. Bylo vytvořeno tisíce kostýmů. Obléct samuraje do jeho zbroje vyžadovalo pomoc dvou lidí. Dokonce i komparzisté se bez pomoci do kostýmů neoblékli, a to jich byly na scéně stovky. Náročnost každé epizody byla srovnatelná s celovečerním filmem.

V japonské společnosti v té době hrály účesy důležitou roli a ukazovaly společenské postavení. Tradiční japonská výroba paruk zahrnuje ruční navazování vlasů na kovovou klec, která se tvaruje podle hlavy dané osoby. Honosné účesy potřebovaly často doplňky v podobě japonského papíru, stuh či látek. Dokonce i délka vlasů byla spojována se společenskou prestiží.

V maskérně vládly 3 barvy. Bílá, černá a rudá. Bílá pro porcelánový vzhled, černá na oči a rudá na rty.

Seriál vynikal také mnoha bojovými sekvencemi, a proto nechyběli kaskadéři. Tentokrát však muselo jít o mistry, kteří ovládají boj s mečem, lukostřelbu, japonská bojová umění a měli znalost japonských historických zbraní.

Při natáčení se používaly skutečné zbraně z období Sengoku. Nejběžnější byla katana – dlouhý japonský meč. Často se také používal Wakizaši, krátký meč pro boj v menším prostoru. Dokonce i ženy v tomto období mohly používat zbraně na obranu své domácnosti. Nejčastěji měly naginatu – dlouhou tyč s ostrou zahnutou čepelí na konci.

Dobová přesnost byla zapracována i do pohybů postav, a to se týkalo i komparzistů, kteří se uplatnili jako vesničané, dvorní dámy, kurtizány atd. To vše si vyžádalo trénink a časté porady během natáčení.

K dispozici na Disney+.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku:
  • Press kit Disney+,
  • Autorský text