Šógun: Náročnost natáčení se vyplatila a seriál diváky uhranul

Vládce Joši Toranaga bojuje o vlastní život proti nepřátelům z Rady pěti starších, kteří se proti němu spikli poté, co byla u nedaleké rybářské vesnice nalezena záhadná ztroskotaná loď z Evropy.

Anglický lodivod zná tajemství, která by mohla Toranagovi pomoci vychýlit jazýček vah moci na jeho stranu a zneškodnit vlivné spojence nepřátel. Osudy Toranagy a lodivoda Blackthorna jsou spjaty s jejich tlumočnicí Todou Mariko, tajemnou křesťanskou šlechtičnou a poslední následnicí zneuctěného rodu. Ta musí skloubit nově nalezené přátelství s lodivodem s oddaností své víře a povinnostmi vůči zesnulému otci.

Tato desetidílná minisérie má uznávané japonské herecké obsazení. Natáčelo se v lokacích Vancouveru, ale ke spolupráci byli najati japonští odborníci. Vznikla tak plodná spolupráce východních a západních talentů ve jménu vyprávění autentického japonského příběhu.

Scény, lokace, dekorace, rekvizity, to vše bylo ve snaze o autentičnost navrženo tak, aby se divák i herci cítili, jako by vstoupili do feudálního Japonska roku 1600.

Extrémně pečlivá příprava na natáčení

Připravit historické kulisy nebylo jednoduché. Pro pouhé dvě epizody bylo postaveno tolik kulis, jaké bývají u natáčení filmu, který se točí 80 až 100 dní. Ke spolupráci byli přizváni i historici, aby vše (vesnice, zahrady, hrady, umělecká díla nebo hračky) odpovídalo tehdejší době. Vznikl zvláštní tým, který strávil tři měsíce vyráběním střešních tašek a jejich namáčením v pěti různých roztocích, aby bylo docíleno autentického vzhledu. Tašky byly vyráběny z ekologicky udržitelné pěny, aby byly lehké. Zároveň musely odolat rozmarům počasí. V materiálu byl i kukuřičný šrot, který filmařům způsobil řadu problémů. Našli v něm zalíbení ptáci a chodili na střechu na svačinky. Na štáb tak čekaly nekonečné opravy.

Období, do kterého byl seriál zasazený, bylo plné změn a kostýmy v té době byly velmi umělecké. Každý kostým v seriálu byl ručně vyrobený a kontroloval se každičký detail kostýmu, od látek přes barvy a styl až po střih a ušití. Látky se nakupovaly v Japonsku, stejně tak nitě. Návrháři si pečlivě nastudovali historické japonské kostýmy, aby pochopili, jak byly jednotlivé kusy oblečení vyrobeny.

Tvůrci dokonce dokázali využít „řeči barev“. Vesnice Adžiro byla v barvách šedá a indigo, které v té době převládaly. Látky měly u kostýmů pro vesničany hrubou texturu, jako třeba juta, což odráželo spojení s přírodou. V městech Ósaka a Edo byla použita pestřejší paleta barev s odvážnými vzory. Na hradě lordi a aristokraté oblékli odvážné vzory a hodně hedvábí s náročnými výšivkami.

Asi nejvíce ohromující byly kostýmy kurtizán, které reprezentovaly svobodu a prodávaly sen. Jejich kostýmy byly explozí barev a vzorů v podobě květin a ptáků. Nejdrahocennější kostýmy si přivezli účinkující prestižního divadla Nó. Tyto kostýmy se u umělců dědí po generace a jsou neuvěřitelně křehké a drahé, jako vzácná umělecká díla. Každý kostým byl střežený a opečovávaný nejen herci, ale i odborným personálem. Herci v nich mohli vystupovat jen dvě hodiny, protože jsou neuvěřitelně těžké.

Vše muselo ladit

Deset epizod si vyžádalo naprosto neuvěřitelnou organizaci. Jen o kostýmy se staralo 85 až 125 lidí, podle náročnosti natáčení. Bylo vytvořeno tisíce kostýmů. Obléct samuraje do jeho zbroje vyžadovalo pomoc dvou lidí. Dokonce i komparzisté se bez pomoci do kostýmů neoblékli, a to jich byly na scéně stovky. Náročnost každé epizody byla srovnatelná s celovečerním filmem.

V japonské společnosti v té době hrály účesy důležitou roli a ukazovaly společenské postavení. Tradiční japonská výroba paruk zahrnuje ruční navazování vlasů na kovovou klec, která se tvaruje podle hlavy dané osoby. Honosné účesy potřebovaly často doplňky v podobě japonského papíru, stuh či látek. Dokonce i délka vlasů byla spojována se společenskou prestiží.

V maskérně vládly 3 barvy. Bílá, černá a rudá. Bílá pro porcelánový vzhled, černá na oči a rudá na rty.

Seriál vynikal také mnoha bojovými sekvencemi, a proto nechyběli kaskadéři. Tentokrát však muselo jít o mistry, kteří ovládají boj s mečem, lukostřelbu, japonská bojová umění a měli znalost japonských historických zbraní.

Při natáčení se používaly skutečné zbraně z období Sengoku. Nejběžnější byla katana – dlouhý japonský meč. Často se také používal Wakizaši, krátký meč pro boj v menším prostoru. Dokonce i ženy v tomto období mohly používat zbraně na obranu své domácnosti. Nejčastěji měly naginatu – dlouhou tyč s ostrou zahnutou čepelí na konci.

Dobová přesnost byla zapracována i do pohybů postav, a to se týkalo i komparzistů, kteří se uplatnili jako vesničané, dvorní dámy, kurtizány atd. To vše si vyžádalo trénink a časté porady během natáčení.

K dispozici na Disney+.