Režisér Četnických humoresek Antonín Moskalyk: Náměty čerpal i z vlastního života
Moskalyk se narodil v tehdejší Podkarpatské Rusi, kde jako dítě přihlížel násilí Maďarů. S rodinou se odstěhoval na brněnský venkov. Po vystudování brněnského gymnázia pracoval jako pomocný dělník. Absolvoval režii na DAMU a od roku 1953 režíroval více než 450 filmových děl.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Dita Saxová
Festivaly oceněná protiválečná a antifašistická dramata vypráví příběhy židovských dívek, která se ocitnou na hranici smrti. Moskalyk s použitím obyčejné televizní techniky přímočaře vyjádřil hlubokou tragédii podle příběhů z pera Arnošta Lustiga.
Babička
Klenot československé televizní tvorby natočil Moskalyk na počátku 70. let. Sám na natáčení velmi rád vzpomínal a do Ratibořic se pravidelně vracel. Na Babičce Boženy Němcové ho fascinovala obzvlášť prostá obyčejnost, jejíž obraz zachytil v lyrickém vyprávění. V Babičce si poprvé a naposledy zahrála Moskalykova dcera Pavlína mlynářovu dceru Mančinku.
Poetické pohádky
Natočil taky dvě temné poetické pohádky, které nevynikají tradiční laskavostí, ale o to víc promlouvají skrze lyrické obrazy o temných i světlých stránkách lidských duší - pohádku Třetí princ s Pavlem Trávníčkem a Libuší Šafránkovou a pohádku pocházející ze starofrancouzské legendy Krásku a zvíře.
Kukačka v temném lese
K válečné tématice se režisér vrátil v roce 1984 dramatickým československo-polským snímkem o třináctileté Emilce, kterou osud zavane na převýchovu do rodiny německého nacisty. Snímek byl oceněn na mezinárodním filmovém festivalu v japonském Sapporu.
U televizních diváků režisér uspěl kriminálními seriály - Panoptikum města pražského (1986), Dobrodružství kriminalistiky (1989) a Četnické humoresky (1997). V medailonku České televize Moskalyk vzpomíná: “Některé příběhy z humoresek jsem sám zažil. Utopená dívka z dílu Loupežník byla moje kamarádka, téměř jsme se vzali.”
Jako vzpomínku na slavného režiséra vysílá ČT1 reprízu Četnických humoresek každou středu a pátek večer.