Téhle divné pohádky jsme se báli jako čert kříže. Král byl manipulátor a děd vypadal jako z hororu


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciKarel Jaromír Erben
Literární předloha pochází z pera Karla Jaromíra Erbena. Jeho příběhy jsou často syrově pravdivé a poukazují nejen na dobré ale i špatné. Nejinak je tomu u jeho pohádek, ve kterých se ale postavy uchylují i k drsným řešením překážek na cestě k cíli. Jedním z těchto děl jsou Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Pohádka, ve které sice dobro zvítězí, ale cesta ke štěstí je velmi trnitá.
Král náhodou vyslechne sudbu nad novorozeným synem uhlíře a zjistí, že by měl být příštím králem. Rozhodne se ho proto zbavit a poručí ho vykoupit a utopit. Chlapec se neutopí a dopluje až k rybáři, který se ženou žádné děti neměl. Pojmenují ho Plaváček a vychovají ho. Král po letech náhodou zjistí, že onen statný jinoch Plaváček je jemu souzený nástupce. Má v úmyslu se ho zbavit, ale nedaří se mu, a tak vymyslí nesplnitelný úkol. Plaváček musí přinést tři zlaté vlasy od děda Vševěda.
Král věří, že Plaváček na své cestě zahyne, ten ale dorazí až do cíle bez úhony. Vševědova matka mu pomůže získat nejen vlasy pro krále, ale i odpovědi na otázky lidí, které Plaváček cestou potkal. Po návratu zpět vypráví své příběhy a král se rozhodne vyrazit sám do světa pro živou vodu a jablka mládí. Ze své cesty se už ale nevrátí a proroctví sudiček nad Plaváčkem se vyplní.
Celý příběh ukazuje zlo prahnoucí po moci a nekonečnosti bez ohledu na oběti. Psychologický aspekt tkví i v tom, že temnotě je třeba se postavit čelem a že problémy musíte poznat a není na škodu nechat si s nimi pomoci. Byť i v této pohádce dobro nakonec zvítězí, můžete si z ní odnést lehce mrazivý pocit.
Filmové zpracování
Jako klasický film je tato pohádka pojata ve zpracování Jana Valáška z roku 1963. Velký prostor je zde věnován zlu ztvárněnému králem. Této role se ujal Radovan Lukavský, který mu dodal chladnou a vypočítavou krutost. Jeho monology jsou ponuré a vykreslují jeho chorou mysl poznamenanou touhou po moci a mládí.
I děd Vševěd je zachycen jako nezkrotná síla, kterou ale ostatně také představuje. Je studnou vědění a zná celý svět. Není zlý, ale také to není pohádkový dědeček, jelikož už viděl ve světě opravdu všechno, čeho jsou lidé schopni. Jeho sídlo je tam, kam lidská noha nevkročila, proto působí temně a ze všech koutů na vás doléhá určitá tíseň. Návštěva u děda Vševěda patří k těm, které si nemusíte zopakovat podruhé.
Mrazivou atmosféru dokonale podtrhuje hudba, která mnohdy působí jako dech onoho temného světa, kam se Plaváček musel vydat, aby došel ke štěstí. Líbivé tóny občas nečekaně vyruší akord, který vám připomene nestálost poklidného momentu. Celkově ve vás tato pohádka nechá pocit, který nelze snadno odehnat, jako když se vzbudíte ze špatného snu. Nemusíte si ani pamatovat, co se vám zdálo, ale ten pocit přetrvá. Pokud tedy máte chuť na trochu jinou pohádku, která vám přinese i pořádné poučení, pusťte si právě tuhle. Protože ke štěstí vede klikatá cestička.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci