Petra Bučková z Ordinace v růžové zahradě 2 zdravotním klaunem. Co ji na této profesi nejvíce naplňovalo?

Seznámení s Petrou

Petra Bučková je neuvěřitelně talentovaná a energická osoba. Svůj pracovní čas dělí na spoustu malých dílků. Hraje v divadle, seriálech a točí filmy. A to ne jen tak nějaké. Díky svému rozsáhlému jazykovému nadání má možnost točit v zahraničních produkcích po boku takových hvězd jakou je třeba Orlando Bloom. Ovládá angličtinu, němčinu i francouzštinu. V soukromí nejvíce mluví německy, protože jejím přítelem je rakouský iluzionista Thomas. Jejich několikaletý vztah funguje skvěle i na dálku. Petra sice před časem uvažovala o přestěhování se do Rakouska, ale nakonec se s partnerem shodli, že by byla nešťastná, protože by přišla o svou milovanou práci. Není to jen komerční herectví, které tuto herečku s vášní pro nekonvenční postavy, naplňuje. Jednou dobou to byla i profese zdravotního klauna.

MUDr. Renée Rentgenová nebo něžná dívka z první republiky Vojtěška

K práci zdravotního klauna ji přivedlo vyprávění její tehdejší spolužačky z JAMU. Cestovala mezi několika nemocnicemi a návštěvám na dětské onkologii či geriatrii věnovala významný čas ve svém, i tak nabitém pracovním itineráři. Musela se podrobit důkladné a dlouhodobé přípravě pod vedením uměleckého šéfa i psychologů, jezdila na semináře k zahraničním kolegům, se kterými si vyměňovala své poznatky a zkušenosti. 

V nemocnicích se převlékala do kostýmu lékařky Renée Rentgenové a společně se svým kolegou předváděli své klauniády dětským pacientům, kteří byli vždy v úžasu, co se to okolo nic zrovna děje. Na geriatrii pro změnu vystupovala v roli něžné dívky z první republiky Vojtěšky. 

Jako klaunka pro děti v polní nemocnici se kdysi přihlásila do týmu mise Lékařů bez hranic. 

Co pro Petru tato profese znamenala, prozradila v rozhovoru, který ještě jako aktivní zdravotní klaun, poskytla webu Nekultura.cz.

„Čím déle pracuji jako klaun, tím víc pracuji na sobě a na svém přístupu k životu. Není to lehká práce, nějaká rutina, je to spíš opak rutiny. Neustále se vše mění. Využívám a snažím se rozvíjet svoje schopnosti a často vidím výsledek – úsměv – hned, což mě povzbuzuje. Nebo nejen úsměv, ale i údiv, žasnutí, vše, co obsahuje život. Velmi mi vyhovuje pracovat v sociálním prostředí, překonávat a proměňovat složité situace. Učit se i z nezdarů. Práce zdravotního klauna je o lidech, o dětech i personálu v nemocnici, o klientech na geriatrii, ale i o velké spoustě výjimečných lidí, které jsem díky ní poznala – a to jsou mí spolupracovníci a kolegové. Je to krásná a dobrá práce.”