Paranormální jevy, záhadné vraždy nebo krvavé legendy – to inspiruje tvůrce hororů k natočení filmů, u kterých se bojíme

Vymítač ďábla (1973)

Režisérský počin Williama Friedkina podle scénáře Williama Blattyho čerpá ze skutečné události zaznamenané katolickou církví v roce 1948. Třináctiletý chlapec z Marylandu se pokusil pomocí duchařské tabulky spojit se svou nedávno zemřelou tetou, což vedlo k řadě nadpřirozených událostí, včetně levitace. Celkem 30 kněžích, kteří s dítětem přišli do styku, potvrdilo proměnu hlasu, prudké reakce chlapce na svaté relikvie, pohyby předmětů v jeho blízkosti, vznášení jeho těla atd.

Ve filmu tvůrci dali ďábelskou posedlost dívce, dceři slavné a bohaté herečky, která při „ďábelských“ proměnách své dcery vyhledala řadu lékařů, kteří vůbec netušili, co by měli s dívkou dělat. Nakonec, když dívka zabila jejího přítele, se obrátila na církev a na vymítače ďábla. (hodnocení 82 %)

V zajetí démonů (2013)

Novější snímek režiséra Jamese Wana zpracoval scénář Chada a Carey Hayes, kteří se inspirovali párem vyšetřovatelů paranormálních jevů. Vyšetřovatelé přijíždí na odlehlou farmu, kde nové nájemníky doslova terorizují tajemné síly. Pro vyšetřovatele je to zatím nejhorší zkušenost a boj s démonickou bytostí nebude vůbec jednoduchý. (hodnocení 82 %)

Reální badatelé inspirovali svými případy i mnoho dalších tvůrců filmů, kteří jejich zkušenosti s paranormálními jevy použili do svých strašidelných filmů.

I hory mají oči (2006)

Z jiného soudku se inspiroval režiséra Alexandre Aja, který se i spolupodílel s Gregorem Lavassevrem na scénáři pro tento krví prosáklý snímek.

Tvůrci se inspirovali legendárním skotem Alexandrem Beanem, který žil údajně v 16. století a vedl skupinu asi čtyřiceti lidí. Za období 25 let měli zabít a sníst víc než 1000 lidí. Potom byli polapeni a popraveni.

Film myšlenku převedl do moderní doby a divákovi naservíroval drsný, divoký a napínavý příběh s moderními hororovými prvky. Obyčejná rodinná dovolená ústředních postav se tak mění v boj o život.

Krev a nechutnosti jsou divákovi dávkované doslova po lopatách a rozhodně to není podívaná pro diváky se slabším žaludkem.

Tísnivá atmosféra strachu se k divákům vrátila v pokračování úspěšného snímku. (hodnocení 68 %)

Noční můra v Elm Street (1984)

Strašidelná filmová lahůdka, která probere u televize i diváky, kteří běžně u hororů spí, stvořila Freddyho Kruegera. Návštěvníci kin se naprosto seriózně báli, když odcházeli z představení domů a o nic lepší to nebylo ani při sledování filmu v bezpečí domova v pozdních nočních hodinách. Fantazie diváků pracovala naplno a Freddy se stal noční můrou nejen v Elm Street.

Režisér a scénárista v jedné osobě, Wes Craven, se pro svůj kultovní snímek inspiroval článkem v L.A. Times a ten popisoval smrt několika lidí ve spánku. Šlo o muže jihoasijského původu, kteří zemřeli poté, co měli opakovaně noční můry. Mezi muži byl i syn uznávaného fyzika, jehož smrt vyvolala rozruch. Mladík nemohl asi týden usnout a když u televize konečně usnul, rodiče ho přenesli do jeho pokoje. Odtud se v noci ozval řev, ale rodiče už našli syna mrtvého. Pitva neodhalila příčinu smrti.

Ve filmu je hrdinkou Nancy, které se zjevuje docela odporně vypadající Freddy Krueger. Nancy zjistí, že odporná bytost má prsty ve smrti jejích přátel, ale nikdo jí to nevěří. Jenže už v minulosti tento zabiják připravil o život 20 dětí a když selhaly policejní orgány, pomsty se chopili rodiče dětí.

Lidé z kina utíkali řádně vystrašení, Freddy si ale nakonec vysloužil několik úspěšných pokračování.

Freddyho „smrtící rozparovací“ ruka byla navrhnuta pro větší zintenzivnění strachu. Lidé se bojí rozpárání. A scéna, kdy se tato ruka vynořila z vody Nancy mezi nohama, když se koupala ve vaně, se stala legendární. (hodnocení 80 %)