Ani nejlepší seriál není bezchybný aneb jak netflixový rekordman udělal stejnou chybu jako nejhorší filmy
VIP postavy
V sedmé epizodě se konečně dozvíme, kdo stojí za brutální hrou, kde lidi musí proti sobě bojovat v dětských hrách, aby přežili. Jsou to VIP, bohatí bílí staří muži využívající lidi všemi možnými způsoby. Chování těchto postav je vysoce nechutné. Nejenže si vsází na lidské životy, jejich salonek je navíc vybaven „lidským nábytkem“, přesněji sluhové sloužící jako stůl nebo opěradlo.
Co se ale drtivé většině diváků Netflixu nelíbilo ještě víc než jejich hanebné chování (které koneckonců patří k fikci seriálu) byly herecké výkony herců. Na Twitteru se spustil shitstorm proti epizodě s VIP postavami, která se kvalitativně vůbec nerovná zbytku seriálu. Anglicky mluvící VIP herci kompletně bez jakékoliv emoce odříkávají své katastrofálně napsané dialogy. Na Twitteru se uživatelé dokonce sami sebe ptali, zda byli herci sebráni na ulici.
Některé překlady dokonce provedl Google překladač, což znamená, že překlady nestojí za nic.
Problém způsobila prostá neschopnost
Herci, jež ztvárnili protivné VIP, se samozřejmě potřebovali obhájit, přece jen to není úplně jejich vina, že se to celé takto pokazilo. John D Michaels, Daniel C Kennedy a Geoffrey Giuliano vidí velkou část problému v tom, že jako anglicky mluvící herci museli hrát za jiných podmínek než jejich korejsky mluvící kolegové.
Nekorejští umělci museli odříkávat dialogy, které byly přeloženy nerodilým mluvčím. Některé překlady dokonce provedl Google překladač, což znamená, že překlady nestojí za nic. Ještě k tomu nedostali američtí herci celý scénář (v ruce drželi pouze texty z jejich scény), neměli tedy tušení, jak vypadá zbytek seriálu či jak je seriál strukturován.
Ale problémy tu ještě nekončí. I střih byl jaksi kompletně mimo. Pro ne-anglicky mluvícího editora je těžké poznat, jaká verze daného (několikrát točeného) dialogu je nejlepší, vybral se tedy ten, který se režisérovi (který taktéž není úplně jistý v angličtině) líbil nejvíc. A posledním problémem byla scenérie. Kvůli těžkým maskám a velkém pokoji (herci seděli od sebe strašně daleko), museli své věty doslova křičet. A všichni víme, intonace během křiku je v porovnání s normálním mluvením krapet nepřirozená.
Koneckonců by se něco takového nemělo objevovat u profesionálního seriálu z Netflixu. Stačilo si najmout jednoho člověka, který rozumí angličtině líp než jihokorejský režisér, jenž se cizí jazyk učil jen na základní škole. Takové levné chyby obvykle často najdeme u špatných filmů, kde prostě chybí peníze či zájem natočit danou scénu dobře. Jenže když se o produkci stará mezinárodní streamovací gigant Netflix, dalo by se očekávat, že by se jim něco takového stát nemělo.
Zdroj: