Návrat do drsného pohraničí s Králem Šumavy

Návrat do drsného pohraničí s Králem Šumavy
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Karel Kachyňa svou kariéru v 50. letech vystavěl na „chlapských“ tématech, jejichž nositeli byli pohraničníci či vojáci. Pro režiséra, který vynikal řemeslnou dovedností, bylo také typické dokonalé vykreslení psychologie postav.

To vše je charakteristické i pro nejznámější filmové drama odehrávající se na šumavských hranicích v roce 1948. V té době ještě nebyly hranice „zadrátované“ a v poválečné době byl život v pohraničí hodně drsný a nebezpečný.

Film se natáčel na Kvildě a Kachyňa trval na tom, že atmosféra ve filmu musí být realistická, bez příkras. Zásadně vystoupil vůči idylické poklidné vesničce s muškáty v oknech. I tak je ve filmu okolní příroda nádherná a divoká a dodává filmu atmosféru.

Hlavními hrdiny příběhu jsou strážmistři Sboru národní bezpečnosti (SNB) Karel Zeman (Jiří Vala) a vrchní strážmistr Václav Kot (Radovan Lukavský). V té době na hranicích ještě nebyla Pohraniční stráž, ta vznikla až v roce 1951. Kot má za úkol bojovat proti převaděčům a agentům, kteří překračují hranice, a také proti pašerákům různého zboží. Právě ve spojitosti s převaděči se vše točí kolem osoby, které se říká Král Šumavy. Je jasné, že jde o člověka s výbornou znalostí šumavské krajiny, který je schopný přejít i nebezpečné šumavské slatě a neutonout uprostřed zrádných bažin v rašeliništi.

Strážmistr Zeman podlehne kouzlu místní prodavačky Marie Rysové (Jiřina Švorcová). Ta zůstala sama, když její muž Pavel utekl do Bavorska, aby se nemusel zodpovídat z vážné dopravní nehody, kterou zavinil. Rys se přidává k převaděčům, ale kvůli jedné přestřelce, při které zahyne jeden příslušník SNB, je v pohraničí hodně dusno. Když si Rys přijde pro manželku, aby ji vzal do Německa, padne do pasti a je zastřelen. Marie utone v mokřinách. Král Šumavy však uteče.

Zeman je kvůli smrti Marie odhodlaný nepolapitelného převaděče dostat, což se mu nakonec podaří.

Situace v pohraničí po únoru 1948

Hranice ještě nebyly neprodyšně uzavřené drátěný plotem, a tak se běžencům i agentům poměrně dobře dařilo hranice překonávat za pomoci místních lidí z obou stran hranic. Často byli mezi převaděči také odsunutí Němci, kteří narychlo opouštěli své domovy a pomáhali podobně postiženým k návratu přes hranice, kde si často před útěkem zakopali svůj majetek nebo si chtěli jen vyřídit účty.

Od nás utíkali lidé, kteří nesouhlasili s režimem a nemohli se přes hranice dostat legálním způsobem, protože komunistický režim bránil útěkům vlastních občanů. Od první poloviny 50. let se budoval velice propracovaný systém ochrany hranic, který měl za úkol pohybu na hranicích zabránit. Od roku 1953 bylo součástí obrany zavedení elektrického proudu o vysokém napětí. Pro ochranu hranic se vžil pojem „železná opona“.

Dobrodružství s Králem Šumavy si můžete vychutnat 16. a 17. prosince na Primě.

Zdroje článku: