Modern Love: konečně seriál o vztazích a lásce, který není kýč nebo sitcom

Vztahy v roce 2020 už rozhodně nevypadají tak, jako na přelomu milénia, kdy frčely výše zmiňované seriály. Přesto pokud se nějaký tvůrce rozhodne nabídnout seriál s romantickou zápletkou, obvykle se jedná o oddechový nekonečný sitcom více či méně připomínající tyto legendy. Svět se mění velice rychle a o vztazích platí totéž. Jediné, co zůstává v módě neustále, je láska. Její podoby se ale mění. Amazon přišel se seriálem, který se nebojí to ukázat a zároveň se odváží vystoupit z ověřeného schématu a přinést divákovi zamilovanou oddechovku trochu jinak. A to se mu povedlo. Na tenhle seriál se s chutí kouknou nejen ženy, ale i nejeden muž. 

Modern love přináší osm epizod, které trvají okolo půl hodinky, a každá z nich se věnuje jinému příběhu. Je tedy těžké je hodnotit jako celek, protože jsou zcela samostatné. Nicméně každý z nich si drží kvalitu vysoko a to, který se danému diváku zdá lepší, závisí spíše na jeho osobním vkusu a na tom, který z dílů se lépe trefí do tématu, které je mu blízké. V seriálu se setkáváme s hvězdami i méně známými herci, všichni však své role ztvárňují velmi dobře. Pět z nich dokonce za své výkony získalo nominaci na Oscara. Tu nakonec proměnila Anne Hathaway za roli bipolární dívky Lexi.

Právě její příběh patří k těm, které otevírají velmi aktuální téma – psychické poruchy. Lexi však není zobrazena jako šílená stalkerka nebo nesnesitelná žárlivka, což je obvyklá komická sitcomová představa o narušené ženě. Lexi již od puberty žije s bipolární poruchou a lékařům se úplně nedaří její výkyvy nálad stabilizovat. Dívka se navíc za nemoc stydí, a proto ji nepřiznává ani na vysoké škole, ani v povolání a dokonce ani když se pokouší o navázání romantického vztahu. To jí samozřejmě velmi komplikuje život a až když se svěří své kolegyni, začne se blýskat na lepší časy… Divák vidí, že soužití s psychicky nemocnou osobou není snadné, ale že i sám nemocný trpí, a i když se snaží bojovat, jsou věci, které se zkrátka pouhou vůlí a zbožným přáním vyřešit nedají. Nic však není beznadějné a tak při troše trpělivosti nakonec i bipolární Lexi má možnost vést v rámci možností normální partnerské i přátelské vztahy.

V dalších epizodách se setkáváme například s homosexuálním párem, který se pokouší adoptovat si dítě a dostává šanci získat v tu chvíli ještě nenarozenou dceru dívky, která žije jako bezdomovkyně. Znamená to ovšem, že dívku budou muset vpustit do svého vycíděného domova i svých životů a dost přehodnotit své životní postoje. Jak moc jsme doopravdy tolerantní a jak moc o toleranci jen mluvíme, ale při střetu s jinakostí útočíme? A co naše životní ideály? Nevyměníme je nejdéle ve třiceti za pohodlný gauč a plnou lednici?

Zajímavý je také díl věnující se mladé jednadvacetileté slečně, která v dětství ztratila otce. Stále jí chybí, obzvlášť ve chvílích důležitých životních okamžiků, kdy vidí, jak otcové bezmezně milují a podporují její kamarádky. Absence táty nakonec způsobuje to, že navazuje prazvláštní vztah s výrazně starším kolegou z práce. Zatímco on jasně stojí o partnerku, dívka se zmateně plácá mezi romantickou náklonností a touhou po náhradním otci. Příběh nemoralizuje a nesoudí. Nicméně chtě nechtě před námi vyvstává otázka, jak moc neúplné rodiny mohou ovlivnit naše budoucí vztahy a životy. A nezáleží už na tom, zdali jeden z rodičů zemřel, nebo rodinu opustil a o děti nejeví zájem. 

Další příběhy otevírají třeba témata anonymity a osamělosti velkého města, lásky v pozdním věku, ale nabízí nám i klasické schéma dvou zamilovaných, kteří k sobě přes všechny překážky nakonec najdou cestu. A i když poslední epizoda ve druhé polovině propojující předchozí, může v některých momentech působit maličko kýčovitě, na kvalitě seriálu to neubírá. Možná naopak. Po sedmi a půl dílech kvality se nám dostane i trošku té typické romantické sladkosti, kterou máme všichni (přes všechny výhrady) nakonec docela rádi. Je jí ovšem tak akorát, takže po ní nezůstane nepříjemná pachuť, ale příjemný pocit z dobře odvyprávěných příběhů.