Michèle Mercier: Herečce přinesla role báječné a nezkrotné Angeliky slávu i prokletí

Začalo to v Nice

Když se v Nice, rodném městě herečky, natáčí v roce 1954 film, patnáctiletá Mercier ochotně zaskočí za nemocnou tanečnici. Nebyl to pro ni problém, do baletu chodila řadu let. Za dva roky už balí kufry a odjíždí do Paříže k taneční společnosti. Navštěvuje u toho i dramatické kurzy a absolvuje stáž v Londýně, aby si vybrousila angličtinu. Zkouší malé filmové role a po setkání s krásnou Michèle Morgan si mění jméno na Michèle Mercier. S novým jménem se mladá žena začne více orientovat na herectví.

Není to tuctová blondýna, je přirozená a sebevědomá, a tak role osudových žen na sebe nenechají dlouho čekat. V období „před Angelikou“ natočila řadu italských, německých, anglických a amerických filmů převážně romantického, dobrodružného a historického žánru.

Osudová Angelika

V roce 1964 se režisér Bernard Borderie s producentem Francisem Cosne rozhodli natočit film volně inspirovaný prvními čtyřmi knižními romány o Angelice. Hlavní hrdinka měla být ztvárněná některou z uznávaných hereček jako Catherine Deneuve nebo Brigitte Bardot. Na konkurzu na sebe Michèle strhla pozornost a role byla její. Scénář byl upravený herečce přímo na míru, aby mohla uplatnit své charakterové vlastnosti.

První dva díly filmové série se natočily najednou, což bylo úspornější. Po premiéře prvního filmu se z herečky stal světový symbol nezávislé a smyslné ženy. Po třetím filmu už se herečce její hrdinka začala přejídat a oznámila konec spolupráce. Uvažovalo se o pokračování s jinou herečkou. Ve hře byla Ursula Anderson a Claudia Cardinal, ale němečtí a italští koproducenti trvali na Michèle. Nakonec produkce herečku přemluvila, ale ta si nastavila nové podmínky. Vymínila si 1 milion franků za díl, což byla veliká změna. V dodatku smlouvy si prosadila točení bez nahých scén a použití svého vozu Mercedes 600 na náklady natáčení. Proháněla se tak po Tunisu, kde se natáčelo, svým autem a budila pozornost, protože měla stejný vůz jako prezident.

Daň za úspěch

Na konci šedesátých let se všude psalo jen o Angelice. Pět natočených filmů herečce změnilo život. Svou roli zahrála tak dobře, že si s ní všichni Angeliku ztotožnili. Další filmové role přicházely, ale byly spíš pro Angeliku než pro Michèle. V soukromí to bylo stejné, muži chtěli Angeliku.

Filmová série vychází z románů Anne a Serge Golonových. Ona byla francouzská novinářka, on archeolog ruského původu. Potkali se v africké poušti. Vzali se a začali psát. Tak vzniklo 13 románů o Angelice, které byly přeloženy do více jak dvaceti jazyků.

V Československu se první díl promítal v kinech až v roce 1968. Stal se (s návštěvností přes 7 milionů lidí) devátým nejnavštěvovanějším filmem v československých filmových dějinách.