Kokosy na sněhu (1993): Jak to bylo s bobařským týmem ve skutečnosti

Trenéři

Obtloustlý trenér jamajského týmu byl jednou z legendárních postav filmu, ztvárnil ho oblíbený herec John Candy. Bohužel jen rok po premiéře filmu nečekaně zemřel na infarkt při natáčení westernové komedie Přepadení na východě, bylo mu pouhých 43 let. Trenér v Kokosech na sněhu se tak stal jednou z jeho posledních filmových rolí.

Takový trenér však ve skutečnosti neexistoval. Skutečný jamajský tým, na rozdíl od toho filmového, problémy s financováním neměl. Dokonce trénovali i v Rakousku a Kanadě. Bobaři měli více trenérů a žádný z nich nebyl spojený s jakýmkoliv skandálem.

Ani to nebyli sprinteři

Jde o jeden z největších rozdílů mezi filmem a realitou. Namísto sprinterů byl totiž olympijský tým jamajských bobařů složen výhradně z vojáků. Jediný, kdo měl se sprintem něco společného, byl brzdař Christian Stokes, který se snažil kvalifikovat na LOH v roce 1988, i on byl ale voják. Do týmu se sice snažili rekrutovat i sprintery, to se jim však nepodařilo.

Rivalita mezi týmy

Ve filmu byla zobrazena smyšlená postava německého bobaře Josefa Grulla, ten posílal jamajský tým domů a férově se k nim rozhodně nechoval. To na Německo hodilo dost špatné světlo. Ani ostatní státy ale nebyly vynechány a Jamajka se tak posměchu nevyhnula. Realita byla překvapivě mnohem vstřícnější.

Rivalita mezi jednotlivými státy ve filmu nebyla ani trochu skutečná. Všichni brali jamajský tým jako rovnocenné soupeře a dokonce jim půjčovali vybavení a radili. Jeden tým jim navíc půjčil náhradní bob, aby je vůbec mohli kvalifikovat.

Havárie a cesta do nemocnice

Závěrečná scéna, kdy se Jamajčanům porouchal bob, není tak úplně podle skutečnosti. K havárii opravdu došlo, dokonce byly ve filmu použity některé autentické záběry. Nicméně ve filmu nehodu způsobila mechanická závada, ale ve skutečnosti šlo o obyčejnou chybu řízení a nezkušenost pilota. A neskončilo to vůbec tak růžově.

Na rozdíl od ikonické scény ve filmu, kdy závodníci svůj bob donesli na ramenou až do cíle, museli všichni okamžitě do nemocnice a pilot Dudley Stokes měl zlomenou klíční kost. Bob do cíle museli donést pořadatelé.

Navíc ani nebojovali o medaili, skončili až na pětadvacátém místě. I tak to byl pro Jamajku obrovský úspěch, přece jenom to byl jejich první bobařský tým na olympiádě. Film tuto atmosféru naprosto skvěle vystihuje, navzdory všem jeho odlišnostem.

Příběh tohoto netradičního týmu z Jamajky tedy byl pro ostatní velkou inspirací a Jamajské bobařské týmy na olympiády stále vyráží. Snad jim to tedy ještě dlouho vydrží a nakonec se nějakého toho úspěchu dočkají.