Češi ho milují kvůli filmům. Autor Vinnetoua nikdy Divoký západ neviděl

Jeho nejslavnější knihy vyprávěly příběhy plné bojů, přátelství a dobrodružství z Divokého západu, kde se střetávaly dva naprosto odlišné světy. Vše, co do knih vložil, bylo výplodem jeho fantazie, kterou pouze nasměroval správným směrem, když si přečetl pár knih.

V odborných kruzích se mayovky dlouho považovaly za brakovou literaturu a trvalo dlouho, než se Karel May dostal na seznam spisovatelů. Přitom v knihách hlásal, že slušný člověk dbá své pověsti, čisté svědomí je největším bohatstvím a za každou špatnost by měl přijít spravedlivý trest. Ve svých románech zdůrazňoval, že každý život má stejnou cenu, bez ohledu na barvu kůže, a že odpuštění je věcí cti a má větší váhu než pomsta.

Dnes romány patří ke klasickým dílům dobrodružné literatury a většina z nás je zná. Starší generace všechny knihy hltaly, sotva se naučily číst, a kdo nenašel zálibu ve čtení, mohl si dobrodružství užít spolu s hrdiny velkého plátna.

Život Karla Maye zůstal plný otazníků

Jediné, co si lidé pamatují, je, že kradl a ve vězení četl a psal. Země, do kterých zasadil svá dobrodružství, nikdy nenavštívil.

Čtrnáct hladových krků nebylo snadné uživit. Karel se narodil jako páté dítě a jak přibývalo sourozenců, začala se o výchovu starat babička, aby rodiče celou tkalcovskou rodinu dokázali nakrmit. Malý Karel neměl zrovna silné zdraví a pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatku vitamínů A a D a špatných hygienických podmínek trpěl od útlého věku poruchou zraku a křivicí, která se projevovala problémy s páteří a zakřivenými končetinami.

Měl štěstí v neštěstí, jeho matka se rozhodla absolvovat šestiměsíční kurz porodnictví a svěřila se řediteli institutu, jaké má s chlapcem problémy. Díky včasnému zásahu se chlapci v pěti letech zrak vrátil.

Učitel z něj nakonec nebyl

Ve škole to Karlovi šlo a otec se rozhodl, že na jeho vzdělání dohlédne. Doma potom Karel musel pořád něco opisovat a ve čtrnácti šel do učitelského semináře. Odtud ho vyhodili za krádež několika svíček, ale po čase studium dokončil. Dokonce chvíli učil, ale nakonec byl zatčen za údajnou krádež hodinek a odseděl si šest týdnů vězení. Tím se pro něj učitelská kariéra uzavřela.

Chvíli přemýšlel a pak se rozhodl, že se stane zločincem. Líbila se mu představa, že bude mít hodně času na psaní knih. Za krádeže dostal čtyři roky vězení a předčasné propuštění mu moc radosti neudělalo. Na svobodě dlouho nebyl, a tak měl znovu čas ve vězeňské knihovně studovat daleké země a psát.

Období, kdy se zrodil Vinnetou

V roce 1875 začal pracovat pro redakce několika časopisů nakladatele Münchmeyera a zveřejnil novelu Old Firehand. V ní se poprvé čtenářům představil Vinnetou. Zveřejnil ještě pár příběhů z Orientu, ale když mu nakladatel začal nutit svou nepěknou dceru, rozhodl se, že si svobody cení více, a honem rychle teplé místečko a jasné vyhlídky opustil. Podařilo se mu navázat spolupráci s renomovaným katolickým časopisem Deutscher Hausschatz nakladatele Pusteta z Regensburgu. S tím spolupracoval dvacet let.

Spisovatel se oženil s pohlednou Emmou Linou Pollmer, ale měli pramálo společného. Zatímco ona pořádala večírky, on se zavíral do pracovny a často celé noci psal.

V roce 1892 začal freiburský nakladatel Friedrich Ernst Fehsenfeld vydávat jeho romány a May se vžil do skutečného Old Shatterhanda a Kara ben Nemsího. To o sobě psal, on to zažil. A lidé mu to věřili. Koupil si i kostýmy, dokonce i slavnou henryovku, medvědobijku a stříbrnou ručnici, kterou používal jeho pokrevní bratr Vinnetou. Užíval si popularity a vyprávěl neuvěřitelné příběhy tak barvitě, že bylo těžké jim nevěřit.

Když se konečně v roce 1899 vydal do Orientu, posílal pohlednice na všechny strany, aby nikdo nemohl pochybovat o jeho dobrodružné povaze. Potěšení mu kazila jen skutečnost, že Orient byl úplně jiný než ten, který si vysnil a do detailu vylíčil ve svých knihách.

Příčina jeho úmrtí byla pro vědce překvapením

Nové století začal stylově, rozvedl se a znovu se oženil s Klárou Plöhn. Potom se mu přihodil zážitek, který mu znepříjemňoval život skoro do samého konce. Zkrachovalý žurnalista Rudolf Lebius ho neúspěšně žádal o půjčku a začal se mu mstít a urážet ho v novinách a soudní spory nebraly konce. Až v roce 1911 byl Lebius odsouzen k pokutě 100 marek za těžkou pomluvu.

Karel May se naposled ukázal svým fanouškům v březnu ve vídeňském Žofíně, kde mluvil o prožitých bojích a vyzýval návštěvníky k míru a toleranci. Sklidil bouřlivé ovace.

Když se vrátil domů, necítil se dobře a 30. března zemřel. Jako příčina smrti bylo uvedeno nachlazení. Věda je však zvídavá a když byly jeho ostatky podrobeny v současné době analýze, zjistilo se, že zemřel na chronickou otravu těžkými kovy, patrně zapříčiněnou dlouhodobým pitím kontaminované vody.