Nejlepší filmové adaptace nestárnoucího romantického příběhu o Janě Eyrové

Cesta mladé ženy za nezávislostí a láskou

Nejoblíbenější román Charlotte Brontëové vypráví o nešťastném dětství Jany Eyrové v rodině zlé tety a v nevlídném prostředí lowoodského ústavu pro chudé slečny. Navzdory mnoha útrapám a ponižování odtud dospělá Jana odchází do zaměstnání jako sebevědomá mladá dáma. Stane se vychovatelkou v Thornfield Hall, kde pozná teplo skutečného domova a lásku Edwarda Rochestera. Chodby jeho panství však ukrývají temné tajemství…

Kniha Jana Eyrová vyšla poprvé roku 1847 a od té doby byla nesčetněkrát vydána napříč světem. Nadčasový příběh uchvátil řadu filmařů a dal vzniknout plejádě zpracování. Jen mezi lety 1910 a 1921 bylo natočeno minimálně 10 němých verzí a počet zvukových je přinejmenším srovnatelný. Začalo to však jevištními inscenacemi a rozhlasovými hrami, než se přešlo k obrazovce.

Většina nejlepších filmů o Janě Eyrové se drží románu, ale existují i adaptace, které si dovolily kreativní kroky. Největší síla vždycky tkví v hereckých výkonech. Představitelé Rochestera a Jany musejí mít dokonalou chemii.

Každá filmová verze má jedinečné kouzlo

Nejznámějším filmovým zpracováním Jany Eyrové je patrně americká verze z roku 1943 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Díky dlouhým stínům a ostrému černobílému kontrastu zde lokace působí tak, jak jsou popsány v knize. Lowood budí dojem osamělosti a stísněnosti, zatímco v Thornfieldu se divák cítí skutečně pronásledován tajemstvími hraničícími s nadpřirozenem.

Romantický seriál z roku 1983 s Timothym Daltonem a Zelah Clarkeovou je zdrojovému materiálu zdaleka nejvěrnější. Zahrnuje 11 epizod, a tak má možnost podrobně popsat události každé kapitoly. Vzhledem k délce adaptace má vztah Jany a Rochestera dostatek času na přirozený vývoj. Pro ty, kdo chtějí vidět román doslova převedený na plátno, je toto provedení správnou volbou.

Zeffirelliho verzí z roku 1996 se budete moci potěšit na ČT2, a to buď 14. srpna ve 21:50, nebo 16. srpna v 9:20. Režisér k ní přistoupil se ctí a mimořádnou péčí. Velkou pozornost věnoval výběru herců. Malou Janu si zahrála Anna Paquinová, jež skvěle zachytila její vzdorovitou jiskru a temperament. Představitelku dospělé Jany, Charlotte Gainsbourgovou, si tvůrci vybrali ze stovek uchazeček – především proto, že v ní režisér spatřoval „velkou vnitřní krásu a sílu“.

Verze z roku 2011 s Miou Wasikowskou a Michaelem Fassbenderem vystihla podstatu románu zřejmě nejlépe a mnohými je považována za nejpovedenější film o Janě Eyrové. Má různé české dabingy, proto je hlavní hrdinka někdy nazývána Janou, jindy Jane. Na rozdíl od jiných začíná dramatickým útěkem Jane z Thornfieldu. Zbytek příběhu – její dětství, románek s Rochesterem i pokus o svatbu – je vyprávěn prostřednictvím flashbacků, což zlepšuje tempo filmu a udržuje diváky v napětí.