Jak složitě se rodil seriál 30 případů majora Zemana
Seriál se objevil na obrazovkách poprvé v lednu 1976, a to pouze v porci deseti epizod. Natáčení trochu vázlo. Druhá várka deseti epizod se objevila následující rok a teprve v roce 1979 se diváci dočkali třetí desítky kriminálních případů.
Cílem seriálu byla podle historiků na prvním místě propaganda
Historici nepochybují o tom, že hlavním cílem seriálu bylo ukázat v co nejhorším světle život na Západě a nepřátele socialismu a vyzdvihnout životní jistoty a bezpečný život v socialismu, kde jsou si všichni rovni a zločinci jsou po zásluze potrestáni. Věrohodnost seriálu dodávalo velice pečlivé a kvalitní řemeslné zpracování a řada oblíbených herců té doby.
Dlouhá cesta od nápadu k realizaci
Nápad na „velkolepý oslavný seriál“ vznikl už v období po srpnové okupaci 1968. Zadání bylo jasné. Dějiny země se měnily a bylo třeba národu ukázat, že jde správnou cestou. Televize byla v té době mimořádně oblíbeným prostředkem pro tak zásadní sdělení. A bylo nutné televizním divákům nabídnout nové dějiny takovou formou, aby je zaujala a u obrazovek se scházelo co nejvíce televizních diváků. A co mohlo být větším lákadlem než kriminální příběhy, které nesly označení, že jsou inspirované skutečnými událostmi? Tento nápad dostával na tiskovém odboru federálního ministerstva vnitra jasnou podobu v roce 1971.
Policisté neměli dobrou pověst. Lidé jim vymýšleli barvité přezdívky jako fízloví, mlíkaři či vopásaní. Obzvláště příslušníci STB (tajní) byli považování za nebezpečný odpad. Ale veřejně se samozřejmě nikdo ke kritice neodvážil. A když ano, na svobodě dlouho nepobyl.
Popularitě SNB neprospívali ani různé zásahy na veřejných akcích, jako bylo třeba hokejové utkání ČSSR a SSSR. Proto existovala v Československé televizi speciální redakce, která byla zaměřená na bezpečnostní a vojenskou tématiku. Cílem bylo vytvářet dobrý mediální obraz policistů i vojáků.
Režisér Sequens byl podle komunistů spolehlivý a osvědčený
O tak velkém a drahém projektu museli samozřejmě rozhodovat na nejvyšších místech. Jaroslav Šikl, který přišel s námětem jako první, neměl to správné politické přesvědčení. Ministr vnitra Jaromír Obzina si nakonec vybral jako režiséra Jiřího Sequense st. Ten měl za sebou úspěšný seriál Hříšní lidé města pražského a byl nakloněný režimu. Ať už normalizaci podporoval z přesvědčení, nebo prostě jen proto, aby mohl dělat svou práci, vycházelo mu to.
O důležitosti projektu svědčila i skutečnost, že některé díly schvaloval Vasil Biľak, hlavní ideolog KSČ. Historik Růžička dokonce v archivu našel materiály, které svědčí o tom, že některé natočené díly se nikdy na obrazovce neobjevily, některé se ani nedotočily. Důvody byly malicherné, malá angažovanost, podoba prvorepublikového prostředí a podobně.
Historik Růžička prohlásil:
Major nebojuje proti kriminalitě, ale proti církvi, šlechtě, podnikatelům, oponentům i proti Západu.
Po roce 1989 rozhodně seriál neupadl v zapomnění. Diváci si ho žádali a bylo na jednotlivých televizích, jak se k tomu postaví. TV Nova seriál odmítla, TV Markýza ho uvedla jako první a už v roce 1999 se objevil v České televizi. Ta však k jednotlivým dílům natočila dokumenty a dělala besedy. TV Prima v seriálu propagandu neviděla a uvedla seriál jako detektivní.
- plus.rozhlas.cz,
- csfd.cz,
- Autorský text