Filmy o autismu: Tvrdá realita a možnost vidět svět jinak

Filmy o autismu: Tvrdá realita a možnost vidět svět jinak
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Chování a projevy každého jedince s poruchou autistického spektra jsou různorodé, a proto i filmy o autismu nabízí odlišné pohledy na tuto diagnózu. Nahlédněte s námi do trochu “jiného” světa, ve kterém se jinakost stává normou.

Děti úplňku

Dokument sleduje situaci čtyř rodin s různě starými autistickými dětmi. Cílem filmu je ukázat nepřikrášlenou realitu autistického světa, než kterou známe například z některých amerických filmů. Film představuje příběhy dětí s nízkofunkčním autismem, jeho nejtěžší formou, kdy rodiny často neřeší nic jiného, než jak přežít do druhého dne. 

Autismus jako dar

Studentský film na příběhu česko-venezuelské rodiny ukazuje, jak lze autismus vnímat jako příležitost k poznání a seberozvoji. Tvůrčí přístup k devítiletému Ángelovi, kdy se rodiče s dobrovolníky nechávají vtáhnout do jeho světa a spoluprožívají Ángelovy emoce, přináší důležitou otázku: Kdo vlastně pomáhá komu?

Normální autistický film

Na příbězích pěti dětí vidíme různorodou podobu autismu. Přičemž autor snímku neukazuje autismus jako chorobu, ale vyzývá k vnímaní diagnózy jako příležitosti nazírat na svět jinak, než je běžné a obvyklé. 

Dům

Dokumentární film se odehrává ve velkém domě uprostřed francouzského pohoří Cévennes. Vzniklo zde komunitní centrum, které pomáhá mladým autistům k osamostatnění a začlenění do společnosti. V domě žije sedm mladých lidí na prahu dospělosti, a spolu s pomocníky naplňují dny obstaráváním každodenních činností. Film metodou pozorování sleduje fungování této komunity při domácích pracích a denních rituálech. Autorka filmu Judith Auffray nechává protagonisty vyprávět skrze činnosti a opakující se momenty.

“Kamera mi umožnila dostat se blíž k těm, kterým vadilo, když se na ně někdo přímo díval,” uvádí Auffray pro festival Ji.hlava. “Díky kameře jsem s nimi nebyla v přímé interakci, ale zároveň jsem jim byla velmi blízko. S kamerou jsem do centra zapadla jako součást kulis.” Francouzská dokumentaristka se stala pro obyvatelé domu důvěrnou osobou. Aby to dokázala, musela si vše kolem vzniku filmu, včetně zvuku a střihu, obstarat sama. Její celovečerní prvotina byla oceněna za lidský přístup a důvěru, kterou si u aktérů získala.