Tenhle film je jako sardinky v oleji! Smrdí minulostí, ale pro nás to byla delikatesa

Sardinky, co přežily éru streamů

Zajímavostí je, že Pelíšky byly prvním českým filmem, který se v anketě ČSFD dostal do TOP 10 nejlepších filmů historie. Zároveň se jedná o jeden z nevýnosnějších projektů devadesátek – s rozpočtem 20 milionů korun vydělal až neuvěřitelných 80 milionů.

Proč stále drží rekordy?

I po 25 letech zůstává film diváckým fenoménem. V roce 2015 překonal v televizi milionovou sledovanost, čímž porazil i seriál Chalupáři. Na Štědrý večer 2021 ho sledovalo 1,8 milionu Čechů. Důvodů je několik: 

• Nostalgie bez růžových brýlí –  neidealizuje minulost, ale ukazuje ji s humorem i kritickým nadhledem.
• Dialogy, které zlidověly – Fráze jako „Udav se tím nokem!“ nebo „Skláři nebudou mít co žrát!“ se staly součástí českého jazyka.
• Univerzální rodinná dynamika – Generační spory, lásky a trapasy zkrátka fungují.

Nostalgie, která voní socialismem

Pelíšky nejsou jen komedií, ale i časovou kapslí. Detaily jako umělohmotné lžičky, pionýrské hry nebo vánoční dárky z NDR připomínají absurditu dobové spotřeby. Divák si však všímá i paradoxů: zatímco rodiče řeší ideologie, děti sní o džínách, botách a kapitalistických „vymoženostech.“

Stísněnost jako umělecký prvek

Děj Pelíšků se odehrává v pražském činžáku na konci šedesátých let, kde se pod jednou střechou mačkají dvě rodiny: Šebkovi a Krausovi. Major Šebek (Miroslav Donutil) a veterán druhé světové války Kraus (Jiří Kodet) představují dva póly společnosti – horlivého vyznavače režimu a zápáleného masarykovce. Jejich spory o politiku, výchovu dětí i správnost knedlíků tvoří dokonalou metaforu doby, kdy i v malém bytě mohl vybuchnout hrnec emocí.

Režisér Jan Hřebejk spolu se scénáristou Petrem Jarchovským vsadili na komorní příběh, který vznikal šest let a původně měl být televizním dvoudílným filmem. Díky radě Jiřího Menzela se však autoři zaměřili na rodičovské generace, čímž příběh zúžili, zlevnili o 80 % a zároveň docílili větší vtipnosti.

Naštěstí jsme Pelíšky psali několik let, během kterých jsme na nich pracovali. Základem byla knížka Hovno hoří Petra Šabacha a vzpomínky Petra Jarchovského na jeho prarodiče. A tím, jak jsme to psali, tak jsme to zlevňovali, protože pan Menzel nám poradil, že zajímavější jsou vlastně ti rodiče než ty děti,

vzpomíná Hřebejk.

Herci, kteří psali dějiny

Základem úspěchu Pelíšků je herecké obsazení. Jaroslav Dušek dokázal proměnit fráze typu

Přišel jsem s nabídkou kvalitního sexu.

v kultovní hlášky. Jiří Kodet v roli Krause zase mistrovsky balancoval mezi tragikou a komikou – jeho monology o odboji či kritika režimu dodnes budí smích i respekt.

Neopomenutelná je i Simona Stašová coby Šebková, jejíž ticho přikrývá manželovu naivitu, nebo Eva Holubová v roli učitelky Evy, která „prožila noc“. Zajímavostí je, že roli matky Krausové původně měla hrát Iva Janžurová, ale kvůli neshodám ohledně scénáře nakonec roli obdržela Emília Vášáryová.